Boris Jelcin vládl Kremlu osm a půl roku a jeho nenadálý odchod v prosinci 1999 byl stejně překvapivý, jako jeho některé činy. V prezidentském křesle například podepsal smlouvu o rozpadu sovětského impéria, vyslal ruské vojáky poprvé do Čečenska a pětkrát úspěšně odolal pokusu o své sesazení. Byl také terčem mnoha obvinění, včetně genocidy vlastního národa. Ještě ve funkci prezidenta byl Jelcinovi voperován pětinásobný bypass a byl oslaben nemocemi. Novodobý ruský "car" Boris ale všechno překonával. Dnes náhle zemřel. V únoru oslavil 76. narozeniny.

jelcin.jpgJelcinova kariéra byla plná zvratů. Bývalý komunistický aparátčík se stal prvním ruským prezidentem a svého času byl symbolem opatrné demokratizace Ruska. Tato pověst ale notně utrpěla vpádem ruských jednotek do Čečenska. Jeho jméno je také spojeno s pádem komunismu a zánikem Sovětského svazu, za což samozřejmě dodnes sklízel obdiv i kritiku.
Přelomovým se stal pro Jelcina rok 1985, kdy ho ze sverdlovského oblastního výboru povolal do Moskvy po nástupu k moci Michail Gorbačov. V prosinci nastoupil do čela moskevských komunistů a brzy se stal mezi Moskvany populárním. Po neshodách s Gorbačovem kvůli pomalým reformám se do politiky vrátil jako poslanec a dotáhl to až na předsedu Nejvyššího sovětu (parlamentu) RSFSR. V červenci 1990 vystoupil ze strany a v roce 1991 byl zvolen ruským prezidentem. V prosinci téhož roku se svým podpisem podílel na zániku SSSR.

Ve funkci prezidenta na sebe poprvé výrazněji upozornil v srpnu 1991, kdy odmítl pokus konzervativních sil o puč. Auru reformátora a demokrata si pošramotil rozporem s parlamentem v roce 1993, který skončil ozbrojeným konfliktem a 146 mrtvými. Asi nejvíce ale utrpěla jeho popularita po vpádu ruských vojsk do Čečenska v roce 1994. Přesto byl o dva roky později opět zvolen do funkce prezidenta. Volební kampaň mu pomáhali financovat tehdy vlivní oligarchové, kteří svou moc za současného prezidenta Vladimira Putina ztratili, a notně mu prý pomohli američtí volební experti.

V zahraniční politice občas zdůraznil sílu ruských zbraní a protestoval proti kritice zásahu v Čečensku. Za jeho éry sice byly podepsány důležité smlouvy, ale většina dokumentů vstoupila v platnost až za Putina. Stal se však "mistrem" zahraničních faux pas. Při návštěvě Švédska v roce 1997 si například pletl jaderné mocnosti, na jejichž seznam zařadil i Německo a Japonsko. V roce 1994 zase usnul v letadle tak tvrdě, že ho v Irsku, kde měl jednat s premiérem, nedokázali vzbudit. V témže roce v Berlíně při oslavách odchodu ruských vojsk z Německa se ujal po přípitku dirigování orchestru, zpíval a poté nemohl sám dojít k autu.

Svým odchodem v roce 1999 Jelcin nastartoval kariéru Putina, kterého si vybral za svého nástupce jako ne příliš známého premiéra. Putinovi kritici nyní upozorňují například na daleko větší svobodu ruských médií v době Jelcinovy vlády. Jelcin ale současný vývoj v Rusku hodnotil kladně. "Jsem příznivcem silné ruky, silné prezidentské moci. Bez přísnosti se naše obrovská země rozpadne," řekl například loni v lednu. Příznivci současné ruské moci v souvislosti s Jelcinem hovoří hlavně o úpadku mezinárodní prestiže Ruska, o rozkrádání státního majetku a jeho vývozu za hranice. Jelcinovi je také vyčítán i ekonomický úpadek země a "divoká privatizace", kdy se velká aktiva dostala do rukou úzké skupiny oligarchů. V roce 1993 ve funkci prezidenta navštívil Českou republiku.

Po odchodu z funkce se z Jelcina stal spokojený a bohatý důchodce s doživotními jistotami. Většinu času žil v poslední době ve své vile za Moskvou, kde ho navštěvovaly dcery s rodinami. Vášnivě četl a věnoval se tenisu. Občas si zajel i zalyžovat a předloni si při svém oblíbeném sportu zlomil stehenní kost. I tak vážný úraz překonal.

Jelcin pochází z rolnické rodiny z vesnice Butka u Jekatěrinburgu (dříve Sverdlovsk), kde se 1. února 1931 narodil. Vystudoval uralskou polytechniku a od mistra stavebního závodu se vypracoval až po ředitele. Již za studií se seznámil se svou manželkou Anastasjou. Mají spolu dvě dcery a Jelcin je již několikanásobným dědečkem i pradědečkem. Dcera Taťjana Ďjačenková, která svému otci dělala poradkyni, byla svého času označována za šedou eminenci Kremlu.
Jelcin se nachází v Guinessově knize rekordů, jako politik, který vyhrál ve volbách s největším rozdílem hlasů. V parlamentních volbách v březnu 1989 získal v jednomandátovém obvodu o více než čtyři miliony hlasů více než jeho protivník.

Související