Když proslulý režisér Andrzej Wajda oznámil, že se tématu chopí, vyvolal oprávněné očekávání a otázku, zda vůbec lze něco takového filmařsky a lidsky uchopit, aby to nebyla fraška nebo nesnesitelný patos v době, kdy Polsko prožívá "pravicovou revoluci".

A navíc, ironií osudu, film o vymýcení elity národa, neboť mezi zajatci byli i učitelé, profesoři, inženýři, přišel do kin pár týdnů před předčasnými volbami, kde téma vztahu k historii a k oběma velkým sousedům, Rusku a Německu, hrálo důležitou roli.

Film Katyń Poláky přitahuje, multikina ho promítají od dopoledních do pozdních večerních hodin, chodí na něj školáci i vojáci, mladí i staří, celé rodiny. Mnoha lidí se dotýká osobně, neboť až příliš často znají někoho z příbuzenstva, kdo v Katyni zahynul. Sám režisér tam ztratil otce. Podle vlastních slov se tímto způsobem jednaosmdesátiletý Wajda s otcovou smrtí teprve vyrovnává.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se