Na velkých koncertech mě vždycky udivovalo, proč na harfu nikdy nehraje muž. Nabízelo by se to, mužská polovina lidstva má většinou delší a silnější ruce než všechny ty krásné a sošné harfenistky. Už celé roky v různých sálech pozoruji dveře, kterými vchází orchestr. Sleduji, jak se hráči usazují na místa. První housle, druhé housle, violoncella, kontrabasy... Muži si upravují krovky fraků, aby si je nezasedli, ženy šustí taftovými sukněmi... Nezamíří jednoho dne za harfu harfenista? Ale ne, muži se královskému nástroji vyhýbají. Je moc nazdobený, nos má vysoko, je z kočičího zlata, a navíc ani trochu nepřipomíná ženské tělo. Drnkat do vznešených strun je nemužné.

Zato u tympánů jaktěživo nestojí žena. Je to maskulinní nástroj! Tympanista se tyčí vysoko nad zbytkem orchestru, strmí nad nablýskanými měděnými kotli jako pekelník maskovaný v gala, a po většinu času, zatímco smyčce uhánějí a dechy si mohou strhat plíce, má pauzu. Má prostě pauzu. Ale pozor: ti, co mlčí, snadno ujdou pozornosti. Nepodceňujte je, často překvapí.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se