Americký program šrotovného za tři miliardy dolarů žádných vytčených cílů nedosáhl a ekonomiku Spojených států ochudil zhruba o polovinu vynaložené sumy. Napsal to v úterním komentáři zářijových výsledků prodeje automobilů v USA list The Wall Street Journal Europe. Podle něj se ukázalo, že nemůže fungovat program založený na klamu, že bohatství lze vytvářet "ničením produktivního majetku".

Americká vláda v čele s prezidentem Barackem Obamou v létě vydávala měsíční program příspěvku na koupi nového auta výměnou za likvidaci starého za velký úspěch. Ministr dopravy Ray LaHood v srpnu prohlásil, že "toto je stimulační program, který zřejmě funguje lépe než téměř jakýkoli jiný program". "Pokud to je pravda, pak ať jsou ostatním programům nebesa milostiva," odpovídá mu nyní list.

Podle zpráv automobilek z minulého týdne se prodej nových automobilů na americkém trhu v září, prvním měsíci po šrotovném, propadl meziročně o plných 25 procent a zestátněným výrobcům GM a Chrysler dokonce o více než 40 procent. "Šrotovné tak zřejmě nedokázalo nic jiného než ukrást prodeje z budoucnosti, přesně jak kritici předpovídali," konstatuje list.

Cíle šrotovného

Šrotovné mělo dva cíle - pomoci životnímu prostředí zvýšením podílu úspornějších vozů a podpořit prodej aut s úmyslem pomoci Detroitu a celé americké ekonomice. Podle listu "nedosáhlo ani jednoho".

Podle ekonoma Irwina Stelzera z Hudson Institute se omezení spotřeby benzinu v důsledku šrotovného projeví snížením jeho spotřeby o 0,2 procenta ročně, což je necelý den spotřeby. Ekonomové Burton Abrams a George Parsons z Delawarské univerzity sečetli celkové přínosy ze snížení spotřeby, zlepšení životního prostředí a výnosy pro firmy a zákazníky a od toho odečetli celkové náklady. Zjistili, že výsledkem je čistý náklad zhruba 2000 dolarů na jeden vůz. "Namísto stimulace americké ekonomiky ochudil program zemi o 1,4 miliardy dolarů," shrnul list.

Základním klamem šrotovného je podle listu představa, že lze jakýmsi způsobem tvořit bohatství likvidací ještě produktivního majetku, v tomto případě automobilů, které musely být zlikvidovány. Jak napsal novinář Henry Hazzlit ve své klasické knize Ekonomie v jedné lekci, není možné zvyšovat životní úroveň rozbíjením oken, aby někteří lidé dostali práci na jejich opravě.

V kategorii nejpitomějších myšlenek všech dob figuruje šrotovné podle listu hned vedle pominutí smyslů z období Nového údělu, kdy se vybíjela prasata, aby se zvedly jejich ceny. "Ti, kdo opravdu patří na šrotiště, to jsou šamani z Washingtonu, kteří takový ekonomický nesmysl pokoutně prodávají," uzavřel The Wall Street Journal.