Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii zahájil přelíčení s bývalým vůdcem bosenských Srbů Radovanem Karadžičem. Ten se bude zpovídat z 11 zločinů, mezi nimi i z genocidy.

Zasedání tribunálu však trvalo pouhých patnáct minut, Karadžič totiž splnil své hrozby a k soudu nepřišel. "Vzhledem k nepřítomnosti obviněného i advokáta, který by ho zastupoval, bude dnešní soudní řízení odloženo... Proces začne v úterý ve 14:15 tím, že prokurátor Alan Tieger seznámí tribunál s důkazy proti obviněnému... Žádáme Karadžiče, aby zde byl, aby tak jeho proces již nebyl blokován," vysvětlil soudce své rozhodnutí proces odložit.

Jestli jeho výzvu čtyřiašedesátiletý obžalovaný vyslyší ale zdaleka není jisté. Už minulý týden totiž naznačil, že bude proces bojkotovat, dokud nedostane více času na přípravu. "Největší, nejkomplexnější, nejdůležitější a nejcitlivější případ, který kdy tento tribunál projenával, má začít bez kvalitní přípravy," varoval ve čtvrtek Karadžič. Jeho právní poradce navíc podle BBCuž oznámil, že Karadžič nevyjde ze své cely ani v úterý.

Dva roky a 400 svědků

Podle hlavního žalobce haagského tribunálu Serge Brammertze bude proces s Radovanem Karadžičem trvat dva až tři roky. Tribunál tak chce poskytnout dostatečný prostor na to, aby svědci převyprávěli své příběhy a aby se vyjasnilo, co se na Balkáně přesně odehrálo.

K soudu bylo přizváno celkem 400 svědků, mezi kterými jsou svědkové zločinů, vojenští experti a osoby, které pracovaly pro OSN.

Karadžić se rozhodl obhajovat sám, stejně jako tomu bylo i u bývalého jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiće a srbského nacionalisty Vojisalva Šešelje.

Od července minulého roku, kdy Karadžiće v Bělehradě zatkly srbské bezpečnostní složky a byl vydán trestnímu tribunálu v Haagu, se snažil obhajovat především pokusy o prokázání dohody, kterou údajně uzavřel v roce 1996 s americkým vyjednávačem Richardem Holbrookem. Podle ní mu prý bývalý vyslanec pro Bosnu slíbil imunitu výměnou za to, že se stáhne z veřejného života.

Proces s Karadžičem Srby nevzrušuje

Samotný proces nevzbuzuje v Bělehradě přílišnou pozornost. V Srbsku je viděn výhradně jako technická záležitost, jako zahraniční tlak, který neznamená rozchod s politikou válečného zločinu, ale jako splňování podmínek pro trestní tribunál, což by mělo otevřít Srbsku dveře do Evropské unie.

Obyvatelé Bělehradu většinově neprojevují přílišný zájem o proces, jsou si ale moc dobře vědomi toho, že může mít důležitý vliv na Srbsko. Vycházejí z toho, že Karadžić pobýval v Srbsku, byl v Srbsku chycen a ze Srbska byl i vydán tribunálu.

Některé předešlé procesy v Haagu, jako ten Miloševiće či Šešelje, měly značný vliv na politické dění v Srbsku a veřejné mínění. Například, novináři a média byli první, na které byly namířené násilné protesty proti zatýkání Karadžiće. Nadcházející proces může vyvolat novou vlnu násilí.

Srbská tajná služba BIA hodnotí stav v Srbsku pozitivně. Potvrzuje, že bude i nadále spolupracovat s jinými státními orgány a slibuje úspěšné završení kooperace s Haagem v co nejbližší době, a to zatčením zbývajících dvou hledaných válečných zločinců – Ratka Mladiće a Gorana Hadžiće. Podle ředitele BIA Saši Vukadinoviće služba pracuje 24 hodin denně na jejich chycení.

„Jsem si jist, že v nejbližší době vyřešíme tento problém a tím odstraníme největší překážku, která stojí Srbsku v cestě k evropské integraci,“ uvedl Vukadinović.

Mladić a Hadžić spravedlnosti stále unikají

Na útěku je pořád ještě Ratko Mladić. Bývalý vrchní velitel bosenskosrbské armády byl v roce 1995 obviněn z genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Na základě mnoha důkazů je považován za strůjce etnických čistek ve Srebrenici a v dalších bezpečných zónách OSN. Převažují názory, že se pod záštitou bezpečnostních složek skrývá v Srbsku či v srbské části Bosny.

Další hledaný je Goran Hadžić. Exprezident samozvané Republiky srbská Krajina, kterou vyhlásili v roce 1991 po odtržení Chorvatska od bývalé Jugoslávie odbojní chorvatští Srbové, byl v červenci 2004 obviněn ze zločinů proti lidskosti, kterých se podle Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii dopustil během válek v Chorvatsku. Údajně se podílel na masakru více než 200 civilistů ve Vukovaru.

Přehledně: Profil Radovana Karadžiće

Radovan Karadžić byl poznamenán vyrůstáním v prostředí prosyceném mýty o velikosti a jedinečnosti srbského národa. Když se počátkem 90. let dostal k moci, snažil se své utkvělé a nebezpečné vize o vytvoření velkého Srbska uskutečnit. Stálo to životy desetitisíců nevinných lidí.

O místě Karadžičova pobytu se v uplynulých letech vášnivě polemizovalo. Skrývat se měl údajně v rodné Černé Hoře, srbské části Bosny, Rusku či dokonce Austrálii. Jisté je, že za doby jeho pobytu v ilegalitě mu v bývalé Jugoslávii vyšlo několik knih, poslední na podzim 2005.

ICTY Karadžiče stíhala od roku 1995 kvůli genocidě, válečným zločinům a zločinům proti lidskosti, kterých se měl dopustit jako prezident bosenské Republiky Srbské. Za jeho působení v čele tohoto státu (1992 až 1996) zuřila v Bosně a Hercegovině občanská válka, provázená mnoha excesy vůči civilnímu obyvatelstvu, včetně smutně proslulého masakru Muslimů po dobytí enklávy Srebrenica v červenci 1995.

Karadžić se podle ICTY zločinům z titulu své funkce nejen nesnažil zabránit, ale vyhlazovací akce sám organizoval či podporoval. A to s jediným cílem - vytvořit etnicky čistý srbský stát v Bosně, který by se sjednotil se Srby ovládanými oblastmi v Chorvatsku a se samotným Srbskem. Radovan Karadžić navíc nikdy neprojevil sebemenší lítost nad lidskými ztrátami a nesmírným utrpením, které (také jím vedená) válka způsobila.

Kořeny Karadžičova militantního nacionalismu lze najít už v jeho dětství a výchově. Karadžićův Otec Vuk působil za druhé světové války v jednotkách srbských četníků, kteří se v boji proti jiným etnikům a Titovým partyzánům nezastavili ani před kolaborací s německými okupanty. Po válce byl dokonce obviněn z válečných zločinů kvůli několikanásobným vraždám muslimů v Černé Hoře.

V duchu otcovy poučky, že "správný Černohorec musí být básníkem nebo zbojníkem", se Karadžič kromě své hlavní profese, psychiatrie, od mládí věnoval také literární tvorbě.

Vydal několik nepříliš úspěšných sbírek poezie, v poslední době se na pultech objevilo i jednoaktové drama a román s autobiografickými prvky. Více se mu dařilo v lékařském povolání - v Sarajevu působil dlouhá léta jako psychoterapeut místní komunistické honorace, pracoval i pro slavný fotbalový tým Željezničar Sarajevo.

V roce 1987 byl Karadžič uvězněn, podle svých slov za protikomunistickou činnost, podle jiných zdrojů za protizákonné podnikání. Každopádně byl po několika měsících kvůli nedostatku důkazů propuštěn.

Do politiky vstoupil až koncem 80. let, patřil k zakládajícím členům Srbské demokratické strany Bosny a Hercegoviny (SDS), které předsedal až do července 1996, kdy také opustil prezidentský post. Dva roky nato zmizel do ilegality.

Bývalý bosenskorbský vůdce, který se narodil 19. července 1945 v černohorské Petnjici, má dceru a syna. Mezi Karadžičovy záliby patří kromě poezie i hudba, sám prý hraje na lyru. Zatčen byl nedaleko Bělehradu loni v červenci po 13 letech na útěku.

Související