Po dvaceti letech od sametové revoluce zmizela z reality i povědomí lidí spousta institucí někdejšího komunistického režimu. Zároveň se ze slovníku vytratila některá slova. A tak výrazy typu Tuzex, multiservis, OPBH, SČSP, domovní důvěrník či uliční výbor mohou i dnešním třicátníkům dělat problémy.

Jsou překvapeni, jak totalitní režim bránil lidem cestovat do zahraničí a nahlížet pod pokličku kapitalismu. Netuší, že k výjezdu byl nutný devizový příslib - písemné povolení čerpat zahraniční měnu nutnou k výjezdu do nesocialistických zemí. Občané museli mít i výjezdní doložku, ovšem na tu nestraníci čekali až několik let.

Ti šťastní hledali i neoficiální cesty, jak se k valutám dostat. K tomu sloužili veksláci směňující načerno zahraniční měnu. Postávali před prodejnami s luxusním zahraničním zbožím Tuzex, kde se prodávalo za bony. Šlo o poukázky, které bylo možno oficiálně získat při povinné výměně za valuty zpravidla od těch, kteří v zahraničí pracovali včetně socialistického tábora. I proto tam zpěváci populární hudby rádi vyjížděli a v Tuzexu pak kupovali zahraniční auta, magnetofony i zvukovou techniku pro jeviště. Oficiálně měl bon hodnotu jedné koruny, na černém trhu se však v 80. letech prodával za pětikorunu. 

Socialistická leasingovka

Multiservis byl první socialistickou leasingovkou. Lidem, kteří neměli patřičnou hotovost, umožnil zakoupit na splátky televizor nevalné kvality. Domovní důvěrník byl zpravidla donašeč, pověřený nutit občany na "dobrovolně povinné" brigády při zkrášlování okolí v akcích "Z"; pečlivě uhrabaný trávník obvykle vzápětí rozjela těžká technika při plánované opravě chodníku. Kontroloval rovněž, kdo na 1. máje nevyvěsil praporky. Členové uličních výborů komunistické strany žalovali zaměstnavatelům a dávali doporoučení, kdo může studovat na vysoké škole.

Moderátorům se říkalo konferenciéři a modelkám manekýnky. Od těch dnešních se lišily tím, že se nepovažovaly za celebrity a na módních přehlídkách se usmívaly.

Na OPBH, což byl Obvodní podnik bytového hospodářství, se schovávaly i klíče od půdy jednotlivých domů. Vzhledem k šlendriánu té doby je zpravidla pověřený důchodce na příslušném hřebíčku nikdy nenašel.

"Ruský kámoš"

SČSP (Svaz československo-sovětského přátelství) neboli "ruský kámoš", jak bodrý lid přezdíval tuto společenskou organizaci, nabyla na významu po srpnové okupaci v době normalizace. A běda tomu, kdo příslušnou legitimaci neměl.
Při nákupech se nejezdilo do megacenter. Hospodyňky musely vystát fronty před masnou, potravinami, ovozelou (Ovoce, zelenina) i drogeriemi.

Slovníček některých dnes už zapomenutých pojmů:
(text pokračuje pod boxem)

Tuzex prodejna zahraničního luxusního zboží

bon poukázka legálně směněná za valuty, se kterou se kšeftovalo

vekslák mladík zabývající se nelegální směnou peněz

Multiservis první socialistická leasingová společnost

OPBH Obvodní podnik bytového hospodářství spravující domy v socialistickém vlastnictví

devizový příslib povolení čerpat zahraniční měnu nutnou k cestě do zahraničí

výjezdní doložka další překážka k cestě do kapitalistické ciziny - nestraníci na ni čekali i několik let

domovní důvěrník naháněč občanů na "dobrovolně povinné" brigády, kontroloval, kdo nevyvěsil na 1. máje praporky

uliční výbor KSČ jeho doporučení o tom, kdo může studovat na vysoké škole, bylo jedno z nejdůležitějších

VUML večerní univerzita marxismu-leninismu. Podle policejního obušku z tvrzené gumy se jí přezdívalo vulkanický učitel marxismu-leninismu

LM Lidové milice neboli ozbrojená pěst dělnické třídy. Nechvalně prosluly zejména při prvním výročí srpna 1968

SČSP Svaz československo-sovětského přátelství (do názvu vkládal lid slovo "úhlavního")

BSP brigáda socialistické práce. Například v dolech byly jejich výkony neuvěřitelné, neuplynul víkend bez rekordu


Začínaly zpravidla už na chodníku, jejich délka se lišila tím, co nedostatkového právě přivezli. Ať už to byla čočka, rýže, telecí, olejovky, játra, kakao, banány, pomeranče (to jen před Vánoci či sjezdem KSČ) nebo obyčejný toaletní papír. I šunka byla jen občas a každý chtěl libovou - prý "do nemocnice". Fronty byly i před opravnami punčoch. Důvěrně je znala každá žena, potomci pak museli vystát další při výdeji.

Byla to doba plná paradoxů. Bony neměl nikdo mít, ale všichni za ně kupovali alkohol, žvýkačky, džíny, čokoládu a kosmetiku. Tvrdé sparty nikdo v trafice neviděl, všichni je ale kouřili. Existovala na to spousta vtipů. Třeba ten, že "v globálu je všechno", jak v projevech tvrdili komunističtí funkcionáři. A tak se lidi posílali do obchoďáku toho názvu.

Reklamy v televizi uváděl pan Vajíčko a, což je nepochopitelné, zprávy o počasí ještě v 50. letech dlouho předpovídal animovaný svatý Petr, zatímco k tomu znělo Tatranské pastorále.

Stejně jako dnešní mladí lidé by neporozuměli těm dříve narozeným, platí to i naopak. Ti nejstarší dnes těžko chápou výrazy typu USB, GPS, LED TV, DVD, CD, RAM, PDF, ale cizí je jim i mluva podnikatelsko-manažerské sféry.