V Evropské unii vládne shoda, že jejím prvním "prezidentem" by se měl stát nynější belgický premiér Herman Van Rompuy. Agentuře AFP to dnes sdělilo několik diplomatů v Bruselu. Premiérův mluvčí to odmítl komentovat.

"Kolem jeho jména je konsensus, což je v sedmadvacítce vzácné. Nikdo jiný nemá jednohlasnou podporu," řekl jeden z diplomatů. "Nikdo se proti němu nestaví a mnozí ho žádají, aby (funkci) přijal," řekl další.

Zřízení funkce "prezidenta", oficiálně předsedy Evropské rady, předpokládá Lisabonská smlouva o reformě unie. K jejímu vstupu v platnost ještě chybí podpis českého prezidenta Václava Klause, v ostatních 26 zemích už byla její ratifikace dokončena.

Podle diplomatů se na Van Rompuye "s jasnými žádostmi", aby se funkce ujal, obraceli jeho kolegové na čtvrteční a páteční vrcholné schůzce unie v Bruselu.

Jeden diplomatický zdroj ale řekl, že Van Rompuy je na rozpacích, protože si na vnitřní scéně dal za úkol urovnat spor mezi Vlámy a Valony ohledně volebního okrsku Brusel-Hal-Vilvorde, který ohrožuje jednotu země.

"Hypotézou Van Rompuy" se dnes zabývají i některé belgické listy. De Standaard napsal, že Van Rompuy "není kandidát, ale je favorit". Francouzsky psaný deník La Dernière Heure vyšel s titulkem "Herman Van Rompuy for president!".

Nejslavnějšími z dalších hypotetických kandidátů je Tony Blair, kterého dlouhodobě podporují především britští labouristé. "Pokud si Tony Blair bude přát kandidovat, bude ho premiér i nadále podporovat," uvedl mluvčí britského předsedy vlády Gordona Browna, který o Blairovi jako příští hlavě EU často hovoří.

Podle listu La Dernière Heure jsou další hypotetičtí kandidáti na nově zřízený post předsedy Evropské rady premiéři Nizozemska a Lucemburska Jan Peter Balkenende a Jean-Claude Juncker, kteří ale nemají jednoznačnou podporu. Mluví se také o bývalé lotyšské Vaiře Víkeové-Freibergové a bývalém předsedovi irské vlády John Brutonovi.

Vizitka belgického premiéra Hermana Van Rompuye

Belgickým premiérem je od 30. prosince 2008. V letech 1993 až 1997 byl vicepremiérem a ministrem rozpočtu ve vládě, kterou vedl Jean-Luc Dehaene, a ve funkci proslul jako přísný zastánce restriktivní rozpočtové disciplíny. Kriticky se vyjadřoval i k vládní pomoci bankovnímu sektoru, který zasáhla finanční krize.

V roce 1999 byl zvolen do Poslanecké sněmovny, v čele dolní komory belgického parlamentu stál od července 2007 do prosince 2008.

Narodil se 31. října 1947 v bruselské čtvrti Etterbeek. Jeho politická kariéra je spjata s Křesťanskou, demokratickou a vlámskou stranou (CD&V, dříve Křesťanskosociální vlámská strana, CVP). Členem mládežnické odnože této strany se stal v roce 1973. V letech 1988 až 1993 byl předsedou strany.

Kromě rodné vlámštiny hovoří také francouzsky a podle některých analytiků může být schopným vyjednavačem ve sporu mezi belgickými stranami kvůli autonomistickým požadavkům Vlámů vůči chudší frankofonní části země.

Napsal několik knih, zejména o sociálních a politických otázkách.