Dvacet let po pádu Berlínské zdi je vidět, nakolik Evropa a Asie posílily a expandovaly, zatímco Rusko upadlo a nadále zaostává, napsal dnes list The Moscow Times.

Západ po ukončení studené války začal rozšiřovat a posilovat své dvě hlavní struktury, Severoatlantickou alianci a Evropskou unii. NATO se ve třech vlnách rozšířilo o dvanáct nových států na 28 členů. EU se také rozšířila natřikrát na 27 zemí s více než 500 miliony obyvateli. Vzrostl také počet zemí, které touží připojit se k oběma organizacím.

Čína se rozvíjí nejrychleji na světě

Východ také prošel vlastním obdobím intenzivního rozvoje a stal se hnacím motorem světového hospodářství. Čína, která začala svou bezprecedentní přeměnu ještě před Gorbačovovou érou, byla v roce 1990 velikostí hrubého domácího produktu (HDP) na 11. příčce světového žebříčku. Dneska je třetí a i během krize si zachovala osmiprocentní růst.

Asie využila ukončení studené války k otevření dveří globalizaci a stala se druhým největším centrem světové ekonomiky po spojené síle USA a EU. I další velká východní velmoc, Indie, v období po pádu Berlínské zdi posílila svou demokracii a ekonomiku.

Rusko je největší „ztroskotanec“ po studené válce

Rusko, které tolik napomohlo ke všem těmto změnám, na rozdíl od úspěchů na Východě a Západě dopadlo jako největší ztroskotanec období po studené válce. Zažilo hned trojí prohru: Nepovedlo se mu modernizovat svou ekonomiku ani společnost. Nebylo s to vybudovat efektivní politický systém, ale místo toho vytvořilo autoritářský režim. Přišlo o svou mezinárodní pověst a postavení supervelmoci; ocitlo se skoro bez spojenců a podpory světové veřejnosti.

Rusko se stává závislé na dovozu

Struktura ruské ekonomiky se v posledních 20 letech citelně zhoršila a dále se zhoršuje. Plných 86 procent ruského vývozu představují suroviny, 80 procent dovozu hotové výrobky. Za sovětské éry vývoz surovin představoval jen 48 procent HDP, teď vývoz ropy a plynu odpovídá více než 70 procentům rozpočtových příjmů. Více než 70 procent akcií, obchodovaných na ruských burzách, patří společnostem ze surovinového sektoru.

Zkrachoval i každý pokus o moderní ekonomiku. Příjmy průměrných Rusů zůstaly na skoro stejné úrovni jako před 20 lety, zatímco pětina populace žije pod hranicí chudoby. Pouhé desetině patří více než polovina veškerého bohatství země. 53 nejbohatších Rusů loni vlastnilo jmění odpovídající 30 procentům HDP. Rusko od loňského roku na žebříčku konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra kleslo o 12 míst v pořadí na 63. místo mezi 132 státy. Poprvé se ocitlo i za Tureckem, Mexikem, Brazílií a dokonce Ázerbájdžánem.

Freedom House: Rusko je „nesvobodný“ stát

Podobný úpadek lze v posledních letech vidět i v oblasti demokracie a lidských práv. Podle organizace Freedom House se Rusko přemístilo z pozice mezi "svobodnými" státy, kterou zaujímalo počátkem 90. let, k pevnému zakotvení mezi státy "nesvobodnými". Časopis The Economist ve svém žebříčku stavu demokracie loni přisoudil Rusku 108. místo ze 167 zemí. Podobně bezútěšně vypadá situace se svobodou slova či stavem nevládních organizací.

Západ je pro mnoho postsovětských zemí lepším příkladem

Úpadek nepřehlédli ruští sousedé, kteří se snaží co nejvíce oddálit od Moskvy. Západní instituce považují za lepší příklad rozvoje. Relativně dobré vztahy s Ruskem má jen pět postsovětských republik: Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán, ale i ty z blízkých vztahů s Ruskem opatrně vycouvávají. Další bývalé sovětské republiky se buď Moskvě vzdálily, anebo úplně skoncovaly s proruskými pozicemi. Kreml rychle ztrácí dva hlavní nástroje vlivu, "tvrdou sílu" hospodářských pobídek a vojenských hrozeb, jakož i "měkkou sílu" být přitažlivým pro partnery silou vlastního příkladu, kultury a politiky.

Moskva v izolaci

Zkrátka, Moskva zjišťuje, že se ocitá v rostoucí izolaci od mezinárodního společenství. Zatímco zbytek světa si připomíná 20. výročí pádu železné opony, Rusku nezbývá než se divit, proč má tak málo důvodů slavit.

Související