Moskevský starosta Jurij Lužkov, proslulý extravagantními nápady, se rozhodl oprášit projekt změny toku sibiřských řek, které podle sovětského vedení měly zavlažit vyprahlé středoasijské končiny. "Petrodolary" z Kazachstánu za sibiřskou vodu by nyní měly pomoci Rusku překonat krizi a zajistit příští rozvoj.

"Je nezbytné vrátit se k tomuto projektu. Jenom z Obu bychom mohli získat 25 milionů metrů krychlových vody. Ty by umožnily napojit naše regiony a navíc vodu prodávat Kazachstánu," prohlásil Lužkov na moskevské konferenci o vodě. Množství vody uvedené Lužkovem představuje přibližně polovinu ročního průtoku této sibiřské řeky.

Rusko disponuje více než pětinou světových zásob sladké vody, a z toho se zřejmě rodí i nápady, jak potenciál komerčně využít. Inspirací se jeví příklad Izraele, který před lety uzavřel s Tureckem dvacetiletou dohodu o nákupu pitné vody za 50 milionů dolarů ročně.

Jen Ob měří dohromady se svým největším přítokem Irtyš 5 410 kilometrů a jeho povodí má rozlohu téměř tři miliony kilometrů čtverečních.

Pokusy už byly. Výsledek? Radioaktivní jezero

Lužkov se k nápadu vrací opakovaně, dokonce o projektu sepsal knihu Voda a svět, kterou představil loni v září. Starostovy úvahy však až dosud narážejí na nepochopení, jakkoli oponentům už vynadal do "pseudoekologů, negramotů a ignorantů".

Nápad se zrodil ještě v sovětské éře. Tehdejší vedení státu se chystalo změnit tok řeky Pečory, aby ústila do Volhy místo do Severního ledového oceánu, a sibiřské veletoky Irtyš a Ob svést do Střední Asie. Na projektu svého času pracovalo více než 150 výzkumných ústavů a plánovalo se, že kanál mezi Pečorou a Volhou vyhloubí jaderné výbuchy. Ale tyto pokusy skončily v roce 1971, kdy nálož o síle o dvou hirošimských bomb vytvořila u Permu radioaktivní jezero.

Plány na změnu toků definitivně pochovalo v roce 1986 nové sovětské vedení po protestech ekologů, známých umělců i ekonomů, podle nichž by vše stálo mnohem více než plánovaných 32 miliard rublů, nemluvě o nenapravitelných škodách na sibiřské přírodě.

Staronový projekt v Lužkovově vydání by podle expertů stál 25 až 40 miliard dolarů (asi 433 až 694 miliard Kč), ale bez přihlédnutí k výkupu pozemků a k možným ekologickým hrozbám. Podle oponentů dosavadní snahy zavlažit středoasijské pouště končí vsáknutím většiny vody do písku.

Kontroverzní Lužkov

Nicméně vizi, že nejpozději do deseti let bude export vody sehrávat v ruské ekonomice podobnou roli jako nyní vývoz ropy a plynu, kromě Lužkova sdílí i další vlivný činitel vládnoucí strany Jednotné Rusko, předseda dolní komory parlamentu Boris Gryzlov.

"Idea budoucího vývozu vody jako zdroji příjmů jasně ilustruje představy Jednotného Ruska o cestách modernizace ekonomiky - reinkarnací gigantománie sovětské epochy s obřími investicemi," napsal dnes list Vedomosti.

Blíže k realizaci má zřejmě jiný Lužkovův nápad: vybudovat podzemní či spíše podvodní parkoviště pod spletitým korytem řeky Moskvy a přilehlými kanály. Čímsi podobným se zatím může pochlubit jen Paříž a Ženeva, ale v mnohem menším měřítku, než do jakého se hodlají pustit v Moskvě, kde radnice plánuje pod vodou zaparkovat 10.000 aut. Podle expertů jediný problém prý spočívá v ceně, která se odhaduje v přepočtu na tři miliony korun za jedno parkovací stání. Ale to snad nemusí být zásadní překážka v situaci, kdy moskevský byt v "elitní novostavbě" bývá výrazně dražší než celý zámek ve Francii.

Křeslo moskevského starosty bývá v Rusku označováno za třetí nejdůležitější v zemi a Lužkov jej zaujímá už skoro dvě desetiletí. Opozice sice starostu obviňuje z korupčních poměrů, ale v posledních volbách skoro celá skončila bez křesla v městském sněmu. Známky nevole se starostou však zaznívají i z Kremlu; prezident Dmitrij Medveděv se nedávno pozastavil nad tím, že kilometr dálnice u Novgorodu stojí 190 milionů rublů, v Soči už dvě miliardy a v Moskvě celých osm miliard.

Lužkov si však popularitu zajišťuje třeba i vyplácením příplatku penzistům, který převyšuje důchod od státu. Moskevský penzista od Nového roku bude měsíčně dostávat nejméně 10.275 rublů (skoro 6200 Kč), zatímco jinde se bude muset spokojit s minimem 4780 rublů (přibližně 2880 Kč).

Související