Španěl Víctor Gutiérrez a Estonka Annika Ausmeesová se nikdy neviděli, přestože mají mnoho společného. Oběma je dvacet let a po skončení střední školy a po několika krátkodobých brigádách nemohou od letošního jara najít zaměstnání.

"Být nezaměstnaný je to nejhorší, co může být. Už skoro rok nic nedělám, jen jsem doma, pořád, všechny dny jsou stejné," řekl španělskému listu El País Víctor.

Annika estonskému listu E24 řekla, že rozeslala čtyřicet žádostí s životopisem, ale bez jakékoli odezvy. "Chtěla bych práci ve službách, ale vlastně vezmu cokoli," říká. Neplánuje další studia, protože se bojí vzít si půjčku.

Důvody vysoké nezaměstnanosti mladých jsou ale na západě a východě EU odlišné. A ještě jinak to vidí Američané, kde mají absolventi škol nejhorší startovací pozici od velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století.

Zkostnatělé systémy

Španělsko, Portugalsko, Itálie a do značné míry i Francie trpí strukturálním problémem nepružného pracovního trhu. Propustit zaměstnance je nesmírně složité, mnoho míst je proto pouze dočasných a špatně placených. Proto jich krátce po skončení hospodářského růstu řada rychle zanikla. Pokud mají mladí nějakou naději na práci, tak je to většinou časově omezená smlouva.

Španělsko vévodí unijnímu žebříčku v nezaměstnanosti mladých. Ve věku do 25 let je bez práce čtyřicet procent lidí, což je dvojnásobek unijního průměru. Ve Španělsku už před deseti lety řešili problém s generací "tisíc eur": mladých lidí, kteří nebyli kvůli nepružnému pracovnímu trhu schopni vydělat víc než tisíc eur měsíčně a založit si tak trvalou nezávislou existenci.

V Řecku, které je na tom, pokud jde o možnosti nabírat a propouštět podobně, frustrace mladých lidí z nedostatku příležitostí k lepšímu životu byla jednou z hnacích sil loňských nepokojů.

Dědictví politických změn

Na východě EU je situace odlišná. Po politické změně se otevřely možnosti rychlých kariér pro mladé lidi, po kterých byla poptávka až do roku 2008. Část frustrací odčerpala pracovní emigrace, která byla silná hlavně v Polsku, Pobaltí a na Slovensku. Po vstupu do unie odešly z Polska na západ pracovat zhruba dva miliony lidí, většinou mladých. Zatím se jich moc nevrací.

Nyní ale končí školy generace, která vyrostla bez zásahů komunistického systému (pokud nepočítáme vliv rodičů a prarodičů), která je zvyklá cestovat, zná jazyky a má mnohem lepší vzdělání než rodiče. Pracovní místa jsou ale obsazena jen o něco málo staršími ročníky.

V případě Pobaltí, obzvláště těžce zasaženém krizí, jsou navíc dnešní dvacátníci generací babyboomu z konce 80. a počátku 90. let, kdy se jejich rodiče radovali z obnovení nezávislosti. Po Španělsku mají nejvyšší nezaměstnanost - a to i mezi mladými - Lotyšsko a Estonsko.

Naděje na nižší příjmy

V USA musejí studenti vysokých škol splácet vysoké školné. Proto jako sprcha zazněl nedávný výrok Petera Orszaga, šéfa rozpočtového výboru Bílého domu, který na besedě se studenty řekl, že z výzkumů vyplývá, že ti, kteří najdou práci během období vysoké nezaměstnanosti, budou mít nižší příjmy v řádu desítek procent po několik desetiletí. Splátky studentských půjček a hypoték tak budou zatěžovat dnešní absolventy mnohem déle.

Pokud tedy práci vůbec najdou a nebudou se muset vrátit k rodičům, což byla až dosud v americké společnosti výjimka, která se ale objevuje stále častěji. Nezaměstnanost mladých Američanů ve věku 20 až 24 let už přesahuje patnáct procent, o třetinu víc, než je celostátní průměr.

"S prací to bude fakt problém," říká například De Andre, student práv z Los Angeles. Studia, která si prodloužil jedním semestrem v Evropě, končí příští rok. "Velké právnické firmy teď spíš propouštěly, těžko se bude něco hledat."

Pohled do střev statistik Eurostatu i Bílého domu dává mladým pouze jednu naději: vzdělání. Čím vyšší je dosažené vzdělání, tím menší je podíl nezaměstnaných absolventů.

Související