Malá republika mezi Moldavskem a Ukrajinou s půl milionem obyvatel, jejíž nezávislost neuznal jediný člen OSN, by se chtěla stát významným hráčem v globálních vojensko-strategických otázkách.

Prezident Podněsterské moldavské republiky Igor Smirnov totiž v pondělí nabídl Moskvě, aby na jím spravovaném území rozmístila prvky ruského systému protiraketové obrany, například rakety Iskander. Mělo by jít o odvetu za to, že Rumunsko umožní podobný krok Američanům.

„Už dlouho říkáme, že jsme připraveni, prosili jsme Rusy, aby u nás jejich armáda zůstala navěky. Nejsme proti tomu, aby se na našem území nacházeli ruští vojáci se standardními nebo jinými zbraněmi, kteří budou chránit občany Podněstří, Ukrajiny a Ruska,“ uvedl Smirnov.

Prezidentova nabídka však zřejmě zůstane jen z říše nesplnitelných přání – ruská vláda zatím nijak nezareagovala a kladná odpověď se ani neočekává. Jakýkoliv vstřícný krok vůči tomuto separatistickému regionu totiž kazí vztahy Moskvy s Kišiněvem, kde probíhá mezi komunisty a bývalou opozicí boj o moc a tedy i o budoucí zahraničněpolitickou orientaci Moldavska.

„Podněstří hraje své politické hry a já si nemyslím, že bychom je v tom měli podporovat,“ sdělil agentuře RIA Novosti Alexandr Konovalov z ruského Institutu strategického hodnocení.

Také velvyslanec Ruska při NATO Dmitrij Ragozin varoval, že Smirnovovo prohlášení jen stupňuje regionální konflikt. Politik ale zároveň vyjádřil znepokojení nad tím, že Američané Rusko o rozhovorech s Rumuny neinformovali.

„Vše, co se víme o Rumunsku, a možná i Bulharsku a dalších zemích, jsme se dozvěděli ze sdělovacích prostředků. Jak můžeme mluvit o partnerství s Washingtonem, o restartu vztahů, pokud si pro nás nepříjemné informace musíme číst v novinách,“ řekl Ragozin s tím, že právě o tomto problémů by se mělo mluvit místo o „Iskanderech v Podněstří“.

Igor Smirnov je prezidentem Podněsterské moldavské republiky od vyhlášení nezávislosti v roce 1990. Území, které o svou samostatnost počátkem 90. let bojovalo v občanské válce, ale jako samostatný stát oficiálně uznala jen Abcházie, Jižní Osetie a Náhorní Karabach. Tedy celky, které také nejsou drtivou většinou mezinárodního společenství považovány za samostatné státy.

Související