Francouzská hra na první pohled vypadala jako jakákoliv jiná vědomostní soutěž. Ve studiu sedělo živé publikum, všemu velela pohledná moderátorka a jeden vyvolený měl zodpovědět seznam soutěžních otázek. Překvapení pro diváka ale přišlo ve chvíli, kdy soutěžící odpověděl na něco špatně. Ostatní účastníci totiž přistoupili na kontroverzní pravidla hry, nechali se vyprovokovat moderátorkou a za každou špatnou odpověď většina z nich potrestala svého rivala elektrickým šokem o síle 460 voltů. To vše ale probíhalo jen jako.

Televizní stanice France 2 vymyslela fingovaný pořad, kterým chtěla podle britského listu Telegraph zjistit, kam až jsou schopni zajít lidé v televizní show. Údajný pilotní díl nové televizní soutěže zvané "Hra na smrt" jim přinesl odpověď.

Celkem 64 účastníků z 80 přistoupilo na metodu podobnou nacistickým způsobům mučení - aniž by účastníci věděli, že šlo o najatého herce a že celá soutěž je experiment, nechali do něj pouštět proud až na doraz. V tu chvíli ještě netušili, že nešťastník bolest jen předvádí.

Výsledek pokusu chce televize odvysílat v dokumentu, jehož cílem je ukázat, jak manipulativní televize může být. Test ukázal, že účastníci se v tomto případě nechali vyprovokovat do takové míry, že byli schopni zajít až za únosné hranice - bezhlavě pouštět proud do člověka za křiku přestali až ve chvíli, kdy se zdálo, že ztratil vědomí. V reálu by takové "mučení" soutěžící nemusel přežít.

Upoutávka pořadu ve francouzštině 

 

Při pozdějším dotazováním těch, co se zdánlivého mučení dopouštěli, se ukázalo, že i oni sami byli svým chováním zaskočeni. "Od malička jsem se ptala, jak mohli nacisté takto jednat. A nakonec jsem uposlechla podobné případy. Měla jsem sice strach o toho soutěžícího, ale zároveň jsem nechtěla zkazit celý pořad," cituje sever Telegraph.co.uk jednu z účastnic.

Psychologové zdůvodňují její euforické chování "slepou poslušností" a soutěživostí. Že mají takové faktory vliv na lidskou psychiku, se prokázalo už známým výzkumem provedeným univerzitou v Yale před více než 40 lety.

Ten v roce 1963 ukázal, že lidé jsou kvůli poslušnosti k autoritě schopni vykonat prakticky cokoliv. Když měli trestat špatné odpovědi různou silou elektrického proudu, více než polovina z nich sáhla rovnou po nejkrutější variantě. S podobnými hypotézami posléze pracovala řada dalších studií.

Pokud se na experiment francouzské televize podíváme z hlediska mediální etiky, podle odborníků není v rozporu se správným chováním médií. "O neetickém jednání by se dalo hovořit v případě, že by televize později lidem nic neřekla a záznam jen zneužila," domnívá se Milan Kruml ze Syndikátu novinářů ČR. 

Svým způsobem je podle něj zjištění přínosné i pro mediální výzkum, protože celý "pokus" ukázal, že lidé v tomto případě i před televizními kamerami jednali stejně, jako byl jednali v jiném prostředí.  

Související