V roce 1943 nalezly jednotky wehrmachtu u vesnice Katyň na západě Ruska masové hroby více než 4000 polských důstojníků a Německo posléze oznámilo, že je povraždili Sověti. Málokdo tehdy pochyboval o tom, že jde opět o nechvalně známou hitlerovskou propagandu.

Moskva obvinila z masakru Němce a nepřímo dokonce i polskou exilovou vládu, se kterou dočasně přerušila diplomatické styky. Nacisté ale měli tentokrát pravdu. Moskva to však přiznala až před 20 lety, 13. dubna 1990, tedy téměř půl století po zločinu.

Polští důstojníci padli do sovětského zajetí v rámci dělení Polska mezi nacistické Německo a Sovětský svaz v září 1939 na základě paktu Molotov-Ribbentrop o neútočení mezi oběma velmocemi.
Poláci byli internováni v ruském Kozelsku a Ostaškově a v ukrajinském Starobelsku. V dubnu až květnu 1940 byli převezeni do táborů sovětské tajné policie NKVD, odkud byli deportováni k místům hromadných poprav. Celkem bylo zastřeleno 15 000 polských důstojníků.

Celkem až 22 000 obětí

Rozhodnutí k jednomu z nejmasovějších zločinů druhé světové války z března 1940 podepsali sovětský vůdce Josif Stalin, šéf sovětské diplomacie Vjačeslav Molotov a další členové tehdejšího moskevského vedení. Seznamy zajatců připravil Lavrentij Berija, tehdejší šéf ministerstva vnitra.

Celkem stalinská policie NKVD postřílela v katyňském lese, v Charkově a na dalších místech na 22 000 Poláků. Kromě vysokých důstojníků byli mezi oběťmi také intelektuálové, lékaři či policisté. Mezi oběťmi masakru jsou podle historiků i přibližně tři stovky Čechů.

Až v 90. letech byly u ruských vesnic Mednoje a Jamok a poblíž dnes již ukrajinského Charkova nalezeny další masové hroby. Oběti byly popravovány vstoje výstřelem z německé pistole do týla a někteří byli probodnuti bajonetem užívaným výhradně Rudou armádou.

Stalinova odplata za rok 1920

Důvodem k likvidaci polských důstojníků prý byla Stalinova touha po odplatě za porážku Rudé armády v roce 1920, kdy Poláci zabránili postupu bolševiků na východ, a Stalinovo rozhodnutí zbavit polský národ jeho intelektuální elity.

Pravda o zločinu začala vyplouvat na povrch již během války. Mezinárodní komise vyslaná do Katyně z iniciativy Němců v roce 1943 uvedla důkazy o tom, že důstojníci byli povražděni před příchodem wehrmachtu po napadení SSSR Německem. Také norimberský soud po válce neprokázal německou vinu a sovětská vláda poté zachovala o věci na desítky let mlčení.

"V Katyňském lese na podzim roku 1941 prováděly německé okupační úřady hromadné popravy polských válečných zajatců," zazněl pouze závěr sovětské komise ke Katyni v roce 1952.

Nixona pozvali do Chatyně

Sověti tak katyňský zločin dlouho mistrně zakrývali. K matení veřejnosti jim posloužila běloruská vesnice Chatyň, kde byl vybudován památník stovkám běloruských obcí zničených nacisty.

Když chtěl například v 70. letech uctít památku obětí nacismu americký prezident Richard Nixon, Moskva jej ráda vyslala do Chatyně. V té době opět zaznívaly ve světě hlasy, aby alespoň například v Londýně stál památník obětem katyňského masakru.

Po Nixonově návštěvě se však mnozí divili proč, když už přece existuje. Uniklo jim, že v Chatyni, a ne v Katyni. Obec Katyň, ležící na západě Ruska asi 15 kilometrů od města Smolensk, Sověti dokonce raději na čas vymazali z některých atlasů.

Pravdu přiznal až Gorbačov

Polský oficiální tisk poprvé otiskl důkaz o sovětské vině za Katyň v únoru 1989. Důkazem byla zpráva komise Polského červeného kříže, která v roce 1943 exhumovala přes 4000 mrtvých z osmi hromadných hrobů v katyňském lese.

Dokument dokázal, že polští důstojníci byli zavražděni koncem března až začátkem května 1940, tedy více než rok před německým vpádem do SSSR. Pravdu, již delší dobu obecně uznávanou na Západě, přiznal až v dubnu 1990 tehdejší sovětský prezident Michail Gorbačov.

"Sovětská svaz vyjadřuje hluboké politování nad katyňskou tragédií a prohlašuje, že je to jeden z nejtěžších zločinů stalinismu," znělo v oficiální zprávě. Důkazy o zločinu Moskva zveřejnila v říjnu 1992, kdy ruský prezident Boris Jelcin předal polskému prezidentovi Lechu Walęsovi dokumenty o zločinu a za masakr se omluvil. Na místě tragédie nyní stojí památník.

Masakr se dostal do médií ve větší míře opět v září 2007, kdy měl premiéru film polského režiséra Andrzeje Wajdy Katyň (Katyń), jehož tématem je osud rodin zavražděných důstojníků. Téma filmu je režisérovi blízké, protože jeho otec Jakub Wajda patřil mezi katyňské oběti.

Související