Audio
Jiřího Dienstbiera vedla vojenská rozvědka jako spolupracovníka (Zdroj: ČRo1)

Jednoho z hlavních protagonistů listopadového převratu v roce 1989 a dnešního nezávislého senátora za ČSSD Jiřího Dienstbiera si vedla jako spolupracovníka komunistická vojenská tajná služba. Tvrdí to alespoň Český rozhlas, který to zjistil v evidencích Zpravodajské služby Generálního štábu.

Materiály Jiřího Dienstbiera, kterého si Zpravodajská služba Generálního štábu vybrala jako spolupracovníka, dnes už podle rozhlasu neexistují. Byly totiž skartovány. Z kusých údajů, které je možné ještě dohledat, se podle prý dá zjistit, že si na něj služba zavedla svazek s krycím jménem Konferenciér počátkem roku 1962, čtyři roky po jeho nástupu do zahraničního oddělení Československého rozhlasu.

Dienstbier mohl v rámci svého povolání cestovat po světě, obecně známé je jeho působení při státním převratu v Indonésii nebo ve Spojených státech amerických.

Z dostupných materiálů je zřejmé, že si tajná služba vybrala Dienstbiera jako takzvanou krycí adresu. Tedy člověka, který přijímá a přeposílá tajnou korespondenci špiónů. Jestli nějaká spolupráce skutečně proběhla, je ale kvůli zničeným materiálům nedoložitelné.

Senátor: Pro mě je to blbost

V rozhovoru pro Český rozhlas první polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier kategoricky popírá, že by s vojenskou tajnou službou spolupracoval.

"Já o ní vůbec nic nevím. Pro mě je to blbost. Vy říkáte, že je to z Generálního štábu, tam už si vůbec nedovedu představit, co mohlo koho vůbec napadnout mě někam zařadit jako potenciální subjekt spolupráce, protože nic takového nemohlo nikdy přijít v úvahu. Já mám jednu obrovskou výhodu, že od dětství jsem nesnášel jakékoliv fízly," říká Dienstbier.

Pro stejný úkol si vojáci o několik let později vytipovali pozdějšího slovenského ministra zahraničí Eduarda Kukana. U něho se ale svazek zachoval a je z něj zřejmé, že k naplnění záměru u Kukana, který odjel na plánovanou diplomatickou misi do USA, nakonec kvůli vnitřním předpisům tajné služby nedošlo.

"Je potřeba říct, že Zpravodajská správa Generálního štábu nikdy nepracovala proti občanům Československé socialistické republiky a neměla žádný úkol sledovat emigranty v zahraničí. Takže z tohoto pohledu její orientace byla celkem jasná, a to bylo získávání informací o tehdejším nepříteli, což byla Severoatlantická aliance," tvrdí bývalý ředitel polistopadového Vojenského zpravodajství Ándor Šándor.

Mohl tedy Dienstbier vědět o tom, jaké plány s ním tajná služba měla, když kvůli likvidaci materiálů dnes nelze ani prokázat, jestli například skutečně nějaké úkoly neplnil? „Myslím, že z 90 procent to ti lidé věděli, i když se nedá samozřejmě vyloučit, že byli lidé, kteří nevědomky byli schopni poskytnou některé informace. Já tohle nepovažuji za příliš významnou kategorii ve zpravodajské práci, je to spíš podpůrná kategorie,“ říká Ándor Šándor k tomu, jestli evidovaní spolupracovníci mohli vědět, pro koho pracují.