Muslimská ministryně šokovala Němce: Zakažte krucifixy ve školách

Němci se pomalu začínají učit vyslovovat jména a příjmení muslimských politiků. Po Cemu Özdemirovi, od roku 2008 předsedovi Strany zelených, musí řešit další rébus. Aygül Özkanová se v úterý stala ministryní sociálních věcí v Dolním Sasku, jedné z největších spolkových zemí.

Jako vůbec první muslimka dosáhla v Německu na tak vysokou veřejnou funkci, navíc jako členka strany, která se už ve svém názvu hlásí ke křesťanským idejím (CDU). A ještě před svým nástupem do úřadu se postarala o velkou náboženskou kontroverzi.

Bez burky ano, bez krucifixu ne?

Pro konzervativní stranu kancléřky Merkelové (CDU) se Aygül Özkanová zdála být skvělým marketingovým tahem: 38 let, narozená v Německu v rodině tureckého gastarbeitera, který se dodnes živí jako krejčí, vystudovaná práva, perfektní němčina.

Místo reklamy na „německý sen“ úspěšné integrace se ale křesťanští demokraté od ženy, která vstoupila do strany teprve v roce 2004, dočkali danajského daru. Özkanová totiž dva dny před svým jmenováním prohlásila, že se chce zasadit o zákaz krucifixů ve školních třídách.

„Křesťanské symboly do státních škol nepatří. Škola má být neutrálním místem a dítě se musí samo rozhodnout, k jakému náboženství se přikloní,“ řekla Özkanová v interview pro týdeník Focus s tím, že ze stejného důvodu nemají ve školách co dělat ani burky a šátky na hlavě. Ty jsou u školaček muslimského vyznání tolerovány, u učitelek však nikoliv.

Křesťanští demokraté: Ježíš Kristus ve třídách zůstane!

Na obranu tradičního křesťanského symbolu okamžitě a téměř jednohlasně vyrazili čelní představitelé CDU, pro něž je návrh mladé političky, která se sama označuje za sekularizovanou muslimku, zcela nepřijatelný.

Kritikou nešetřila ani spolková pověřenkyně pro migraci Maria Böhmerová, která ze své funkce zastřešuje integraci imigrantů: „Krucifixy jsou v Německu křesťanskou tradicí starou stovky let. Kříže jsou vyjádřením naší tradice a hodnotových postojů.“ Dokonce i kancléřka Merkelová, která se s Özkanovou několikrát setkala, se od jejího vyjádření distancovala.

Mnohem ostřeji podle očekávání reagovala sesterská strana křesťanských demokratů, bavorská CSU. „Takové znejistění našich kmenových voličů považuji opravdu za naprosto zbytečné. S takovými obskurními idejemi se u nás v Bavorsku nikdo ministryní nestane,“ prohlásil generální sekretář Alexander Dobrindt.

Chceme muslimské voliče, ale křesťanství je nedotknutelné

Podrážděná reakce křesťanských politiků dokládá vnitřní konflikt, do kterého se Unie dostává. Na jedné straně se rétorikou o tolerantnosti vůči jiným kulturám snaží přilákat zajímavou voličskou klientelu: přibližně čtvrtina z 16 miliónů lidí s migračním původem jsou muslimové. A velká část z nich už získala německé státní občanství a s ním i volební právo. Jen naturalizovaných Turků už je v Německu přes tři čtvrtě miliónu.    

Na straně druhé má CDU/CSU v souboji s ostatními stranami o tuto voličskou skupinu, která by v budoucnu mohla rozhodovat volby, citelný hendikep: strach partajní základny z islámu a ohrožení křesťanských tradic a německé kultury.

Na stranickém sjezdu ve Stuttgartu v prosinci 2008 dokonce většina delegátů podpořila návrh vepsat do ústavy větu, že jedinou státní řečí v Německu je němčina. Předsednictvo ale nakonec tento požadavek zamítlo.

…a k tomu mi pomáhej Bůh

Ve snaze zachránit svou politickou kariéru se Özkanová nakonec rozhodla svá slova o zákazu krucifixů ve školách vzít zpět s odůvodněním, že se v interview unáhlila a odpovídala bez dostatečných znalostí o Dolním Sasku.

Nakonec byla hlasy vládní koalice konzervativců a liberálů do ministerského křesla v tamní vládě jmenována. Slavnostní slib zakončila tradiční formulí: „A k tomu mi pomáhej Bůh.“ Podle svých slov měla jako věřící muslimka na mysli jediného Boha, který je křesťanům, židům i muslimům společný.