Narodil se ještě před koncem první světové války, ušel cestu od člena Ku-Klux Klanu až po vyjádření podpory prvnímu černošskému prezidentovi v dějinách USA. V roce, kdy byl zvolen členem Kongresu, mohl stejně jeho spoluobčané vůbec poprvé poslouchat projev odstupujícího prezidenta v rozhlase. O jeho smrti se řada Američanů dozvěděla přes Twitter.

Senátor Robert C. Byrd (1917-2010) zemřel v noci na pondělí. Odešel tak vůbec nejdéle sloužící senátor v dějinách Spojených států, člen Demokratické strany, který ostře vystoupil proti invazi do Iráku, ale třeba také pořádání psích zápasů. Za svou senátní kariéru stihl více než 18 tisíc hlasování.

Ústava s oslími rohy

Narodil se 20. listopadu 1917 v Severní Karolíně, jeho matka však zemřela v následujícím roce během epidemie španělské chřipky a malého Roberta adoptovali jeho příbuzní v Západní Virginii.

Tady vychodil střední školu a pracoval jako řezník či prodavač, krátce po skončení druhé světové války se však rozhodl pro politiku – nejprve pouze ve Virginii, ale už v roce 1952 byl zvolen do Sněmovny reprezentantů a v roce 1959 pak do Senátu USA. Tomu zůstal věrný až do své smrti – křeslo obhájil ve volbách celkem osmkrát.

Komentátoři na tohoto Demokrata vzpomínají jako na člověka, který ve své aktovce vždy nosil kopii Ústavy USA, ošoupanou a s oslími rohy. A neváhal z ní při svých projevech citovat, stejně jako ze svých oblíbených básní, Bible či děl antických klasiků.

Byl považován za „hlas Senátu“ a skvělého znalce senátních procedur. „Budeme si ho pamatovat pro jeho bojovného ducha, nezdolnou víru a mnohé chvíle, kdy připomněl Senátu jeho smysl,“ řekl agentuře AP vůdce republikánských senátorů Mitch McConnell.

Ku-Klux-Klan

Byrd čelil ale i kritice: za své členství v Ku-Klux-Klanu i za to, že během senátorské kariéry posílal do své domovské Virginie miliony z federálního rozpočtu.

Členem rasistické organizace se na krátké období stal ve věku 24 let a později se za to omluvil. „Vím, že to byla chyba. Netolerance nemá v Americe místo,“ prohlásil. O jeho přesvědčení nakonec hovoří i fakt, že krátce po demokratických primárkách vyjádřil jednoznačnou podporu Baracku Obamovi, prvnímu černošskému prezidentovi země. „Takové dny už jsou za námi,“ odpověděl tehdy reportérům na dotaz, zda jeho favorit nemůže ztratit podporu v Západní Virgiinii právě kvůli rasismu.

Podstatně více jeho oponentům vadilo, že do svého domovského státu – jednoho z nejchudších v USA – posílá miliony z federálního rozpočtu a pomáhá budovat pracovní příležitosti skrze přesouvání řady federálních úřadů do Virginie. Dokázal tak například prosadit, aby ve vnitrozemském státě vznikla pobočka Pobřežní stráže.

Pro široký rozhled a respekt k Ústavě a demokratickým tradicím USA se však těšil především úctě. Jeho více než půl století trvající politická kariéra ukazuje, že ne každý se s věkem stává více konzervativním. V roce 1959 vstupoval do senátu jako jeden z nejkonzervativnějších demokratů: podpořil válku ve Vietnamu a v 60. letech hlasoval proti zrovnoprávnění černochů ve volbách.

Postupně se však jeho pohled na svět stal liberálnějším – ostře vystoupil například proti Bushově invazi do Iráku a navzdory zdravotním potížím přišel koncem minulého roku hlasovat pro Obamovu reformu zdravotnictví.