V éře nacismu jedna z nejobávanějších adres říše - v bývalé berlínské Prinz Albrecht Strasse 8 sídlily hlavní úřadovny aparátu Adolfa Hitlera, vedení jednotek SS i tajné policie, gestapa. Zrodila se tu myšlenka "germanizace" obsazených území i vyhlazení Židů.

Přesto "Topografie teroru", projekt kterým se Němci snaží vypořádat s minulostí, teď na stejné místo přitahuje návštěvníky.

Za pár měsíců existence se zdejší muzeum stalo jedním z nejnavštěvovanějších míst Berlína, denně na dnešní Niederkirchnerstrasse přijdou asi dva tisíce lidí. A ode dneška má novou stálou atrakci: open-air výstavu o německé metropoli za tzv. třetí říše: "Berlín 1933-1945. Mezi propagandou a terorem".

Výstava o Berlíně se nachází na bývalé Prinz Albrecht Strasse ve 140 metrů dlouhém příkopu podél zbytků berlínské zdi. Právě autentickým umístěním je projekt výjimečný oproti již existujícím. 

Marketingový úspěch spočívá také v tom, že vstup je zdarma. A autoři projektu nechali pro návštěvníky přístupné rovněž jeho okolí, i se zbytky základů nacistických staveb.

"Žádné jiné místo není tak úzce spojeno se zločiny nacismu, jako toto," řekl v květnu při slavnostním otevření tehdejší německý prezident Horst Köhler.  

Kromě kanceláře Himmlera či Heydricha jsou k vidění i mnohem větší "drobnosti". Němci výstavou prostě jen potvrzují snahu zdokumentovat svá vlastní selhání z minulosti. Na jedné ze zdí jsou tak například vystaveny zaměstnanecké karty bývalých pracovníků nacistického vražedného aparátu - od státních prokurátorů, až po řadové policisty a úředníky. 

"Je to takový kvádr..." 

"Většinou jde o ambiciózní třicátníky, kteří chtěli postoupit na kariérním žebříčku," uvádí list Guardian.

Hitler, ač neměl Berlín nikdy příliš rád, měl s městem velké plány. "Berlín bude srovnatelný s metropolemi starých Egypťanů, Babyloňanů či Římanů," sliboval nacistický lídr. "Co bude vedle nich znamenat Paříž či Londýn?"

Metropoli s velkolepými mramorovými paláci však až na výjimky nestihl Hitlerův dvorní architekt Albert Speer vybudovat. Milovníci architektury ale považují muzeum za zklamání. Dokumentační centrum na osmi stech metrech čtverečních je podle nich jen nezajímavý kvádr.

Nyní slouží jako knihovna, místo výstav i přednášek. "Není to památník, ale místo poznání," řekl ředitel centra, historik a rabín Andreas Nachama. "Chceme, aby odsud lidé odcházeli s více otázkami, než s kolika přišli," shrnul Nachama.