V čínském pohraničním městě Tan-tung troubí taxíky, v restauracích panuje čilý ruch a vysoké budovy září svítícími reklamami. A na okraji toho hlasitého zmatku se táhne prázdný jednoproudý most přes řeku Ja-lu do potemnělého severokorejského města Sinuidžu na opačné straně, píše list The Wall Street Journal.

Tento úzký pohraniční most je severokorejskou spojnicí s vnějším světem, přes níž prochází podle odhadu ekonomů zhruba 70 procent objemu severokorejského obchodu. Za jediný den do Sinuidžu odjelo z Tan-tungu asi sto nákladních automobilů a čtyři vlaky; když se pak provoz otočil, většina náklaďáků přijela prázdných.

Řidič Wang Čchüan-kuej, který se právě vrátil ze Sinuidžu, potahuje z cigarety a vypráví, jak před cestou do KLDR koupil dvacet bochníků chleba a rozdal je přátelům i cizím lidem, aby tak aspoň trochu a po svém přispěl k řešení nejpalčivějšího severokorejského problému.

Sílící nevole

Tenhle ospalý hraniční přechod výmluvně vypovídá o nouzi v KLDR i o jejích ekonomických strastech v době, kdy se v zemi údajně chystá největší politická transformace za několik desetiletí. Vládní Korejská strana práce (KSP) se má sejít na mimořádném sjezdu, jenž by mohl předat následnictví po churavějícím Kim Čong-ilovi jeho nejmladšímu synovi Kim Čong-unovi.

Uzavřené severokorejské hranice, státem kontrolované sdělovací prostředky a autoritářská vláda dovolují jen odhadovat - a někdy pouze věštit - to, co se děje v hlavách nejvyšších představitelů i obyčejných obyvatel KLDR. Severokorejci, kteří cestují do Tan-tungu za obchodem, odmítají o podmínkách ve své zemi mluvit a navíc podle místních vždycky přijíždějí ve dvou, aby hlídali jeden druhého.

Ale čínští obchodníci a několik severokorejských uprchlíků, kterým se podařilo utéct do Číny, říkají, že chystaný sjezd se bude konat na pozadí hladu a sílící nevole obyvatel. Podle některých z nich je s příchodem letošního podzimu KLDR na pokraji nejhorší potravinové krize od hladomoru, který ji postihl ve druhé polovině 90. let minulého století.

Nepovedené reformy

Sjezd KSP, který se bude konat v hlavním městě Pchjongjangu a trvat by mohl čtyři až pět dní, zvenčí bedlivě sledují analytici i diplomaté. Většina z nich věří, že Kim Čong-il jmenuje svého třetího syna Kim Čong-una na post, jenž bude signálem začátku předání moci. To pak v zemi zajistí pokračování bezprecedentní komunistické dynastie, kterou po druhé světové válce zahájil otec Kim Čong-ila Kim Ir-sen.

Neméně důležitá ale budou i ekonomická rozhodnutí, která z kongresu vzejdou. Během uplynulého desetiletí vláda a strana experimentovala s tržními reformami, ale zároveň pevně trvala na systému ústřední kontroly a izolace od okolního světa.

Zatím poslední ekonomický krok vlády přišel během poslední zimy, kdy se pokusila skoncovat s tržními aktivitami vydáním nové, revalvované měny a nastavením nových cen zboží. Po tomto rozhodnutí ale vypukl chaos, nové ceny byly ignorovány, rozjela se inflace a prodávající syslili takové komodity, jako je například rýže, v očekávání budoucích vyšších zisků. Vláda od této snahy ustoupila poté, co se začalo nedostávat potravin a sílily protesty, ale situace zůstává nestabilní, dodávají uprchlíci.

Rýži nejedli celé měsíce

Muž, který z KLDR utekl v prosinci a podařilo se mu dostat do jihokorejského Soulu, říká, že jeho bratr a rodiče nejedli rýži celé měsíce. "Dokonce i když máte peníze, nemůžete si ji koupit, protože obchodníci, co ji mají, ji neprodají," říká muž, který dovolil zveřejnit jen své rodové jméno Kim. S rodinou mluví prostřednictvím mobilních telefonů, které jsou ale v KLDR nelegální.

"Můj bratr má malý kousek půdy, kde pěstuje brambory a ječmen. Rýži si nemůžou dovolit. Ani představit si to neumějí," vypráví Kim. Ví prý o zaměstnancích a dokonce i předsedech zemědělských družstev, kteří ukradli kukuřici z družstevních polí. Vzpomíná na staré lidi, z nichž některým už bylo přes osmdesát, kteří žili v malých chatrčích u svých políček, "ze strachu, že jim někdo v noci kukuřici nebo brambory ukradne".

Podle něj utlačovaní Severokorejci "chovají uvnitř hlubokou nevoli" proti těm, kdo jim vládnou. Režim už v minulosti potlačil vzpoury a nezdá se, že by se chystala nějaká nová, míní analytici.

Ale Kim říká, že mnozí lidé by uvítali konflikt s nějakou zemí zvenčí - ne proto, že by planuli vlastenectvím, které se v nich snaží vůdci vypěstovat, ale proto, že by ho mohli využít jako záminku pro povstání."Severokorejci říkají jednohlasně, že chtějí válku," dodává Kim. "Myslím si, že jestli se to stane, pak budou bojovat víc sami mezi sebou než s Jihokorejci," tvrdí. "Rodiny říkají: 'OK, až začne válka, tak zastřelím toho a toho a tamtoho'."

Související