Šestadvacetiletý zpěvák Murat Ersen alias Muhabbet vypadá jako živá reklama na úspěšnou integraci druhé generace Turků do německé společnosti. Rodák z Kolína nad Rýnem boduje jak u tureckého, tak i u německého publika kombinací orientálního popu s rhythm and blues. I proto, že ve svých textech podle chuti a nálady střídá oba jazyky, se kterými vyrůstal a které plynně ovládá.

Není divu, že si ho Turecká obec v Německu (TGD) vybrala jako hlavní hvězdu Německo-turecké fotbalové slavnosti, kterou uspořádala v berlínské čtvrti Kreuzberg pro fanoušky, kteří nemohli napjatě očekávané kvalifikační utkání o ME ve fotbale Německo-Turecko sledovat přímo na vyprodaném Olympijském stadiónu.

„Tenhle večer má pro soužití Němců a Turků naprosto zásadní význam. Můžeme totiž těm, kdo jsou proti integraci a hledají vinu za její údajné selhání jen u nás imigrantů, dokázat, že to tak není, že tu můžeme a umíme žít všichni jako jedna společnost,“ říká Muhabbet po ovacích, které mu připravili fanoušci na postupně se zaplňujícím náměstí Oranienplatz, srdci „malého Istanbulu“ v Berlíně.

Německo už přes měsíc žije debatou o integraci, kterou rozpoutal kontroverzní politik a ekonom Thilo Sarrazin. Kvůli svým xenofobním a rasistickým tvrzením (např. že muslimové jsou kvůli nižší vrozené inteligenci neschopní se integrovat) musel Sarrazin odejít z vedení Spolkové banky, avšak problém s muslimským, především tureckým obyvatelstvem, v Německu objektivně existuje. Podle nedávného vyjádření spolkového ministra vnitra Thomase de Maizièra se nechce do německé společnosti integrovat 10-15 % cizinců, přičemž myšleni jsou převážně právě Turci, kterých v Německu žije více než 3 milióny.

„Rétorika, která vytváří mezi lidmi příkopy, nikomu nepomůže. Tím nechci říct, že problémy nejsou, ale je třeba hledat řešení a umožnit kontakty obou skupin, “ dodává Muhabbet. Projekce fotbalového zápasu Německo-Turecko na velkoplošnou obrazovku se pro to zdá být ideální příležitostí. Vděčným objektem fotografů se stává zhruba tříletá holčička, která má na bílém tričku dvojjazyčně natištěné motto akce: „Zvítězit musí přátelství."

Kancléřku na záběru doprovázel pískot

Cíl organizátorů vytvořit prostředí, ve kterém se příznivci obou týmů budou cítit doma, se ale do velké míry míjí účinkem. Už proto, že se na příznivce německého týmu pozapomnělo: stánky nabízejí skoro výhradně jen turecké dresy a suvenýry, kromě Muhabbeta zpívají všichni pozvaní umělci v turečtině a i mladá moderátorka s blížícím se začátkem utkání stále častěji přechází z němčiny do své mateřštiny a burcuje dav skandováním Türkyie, Türkyie. V moři červených vlajek s bílým půlměsícem se ztrácí hrstka těch německých. 

Když se pak na obrazovce objeví kancléřka Merkelová, přivítá ji mladá generace německých Turků – o kterou jde v integrační debatě především – hlasitým pískotem. A stejný osud čeká vycházející hvězdu Realu Madrid Mesuta Özila, potomka tureckých přistěhovalců, který se v sedmnácti letech rozhodl vzdát se rodného pasu a hrát za německou reprezentaci.

Přestože drtivá většina z téměř deseti tisíců diváků přišla v národních barvách, jsou mezi fanoušky i desítky těch, kteří jsou ozdobeni symboly obou reprezentací. „Jsem Turek, narodil jsem se a žiju tady v Německu, takže fandím oběma týmům,“ vysvětluje náramek s německou trikolórou a zároveň tureckou vlajku na tváři čtyřiadvacetiletý Mustafa.

Němce přišlo podpořit jen pár desítek fanoušků. Zpovzdálí sledují hru, žádné hlasité skandování nebo mávání vlajkami se nekoná. „Prostě jsme v Kreuzbergu, tak se dalo čekat, kdo tu bude mít převahu,“ říká jeden z nich, ale vzápětí dodává: „Ale náramně si to užívám, lidi se baví a o to přece hlavně jde.“

Ze vstřelených gólů se nakonec radovala jen německá menšina – ja ta v Kreuzbergu, tak i ta přímo na Olympijském stadiónu, kam podle odhadů přišlo turecký tým povzbudit až 40 000 příznivců.

Fanoušci tureckého týmu odcházeli domů hodně zklamaní a navíc budou dlouho rozdýchávat skutečnost, že jednu z branek jim vstřelil právě Özil. O další dva góly se postaral kanonýr Miroslav Klose, a tak Německo vyhrálo ve „venkovním“ zápase nad Tureckem jasně 3:0.

Jasné se také zdá být to, že většina z mladé generace německých Turků tíhne víc ke svému etnickému původu než k zemi svého narození. Muhabbet se podle svých slov cítí být Turkem stejně jako Němcem. Když ale na pódiu zpívá německy, přidá se k němu mnohem méně jeho fanoušků, než když začne turecky.

Související