"Je nevyzpytatelná, nikdy nevíš, co bude za minutu," popisují sopku Merapi lidé ve vesničce Selo ve Střední Jávě. V Indonésii jsou nejméně další dvě sopky stejného jména - jedna na Sumatře a druhá na východě Jávy. I kdyby tak ale pojmenovali stovky hor, bude existovat jen jediná opravdová Merapi.
Merapi (2968 m) je nejaktivnější sopkou v Indonésii. V záznamech vulkanologů za posledních dvacet let stěží najdete prázdné stránky. Merapi bouří téměř nepřetržitě a z jejího kráteru se bez varování řítí rychlostí kolem 100 km za hodinu pyroklastické proudy horké přes 500 °C. Podobně silná erupce jako ta z letošního podzimu byla zaznamenána naposledy před osmdesáti lety, kdy si vyžádala 1300 lidských životů. Na svazích tohoto nespoutaného obra stojí desítky vesnic a v okruhu 20 km žije přes tři sta tisíc lidí. Pouhých 30 km jihozápadně od ohnivého kráteru leží Yogyakarta, kulturní centrum Jávy. V posledních dvou letech si Merapi ustlala k jakémusi spánku před bouří. A právě její zdánlivý klid mě letos v létě přivedl do vesničky Selo v sedle mezi Merapi a Merbabu.
Všude na svazích obou vulkánů jsou tabáková políčka, a tak Selo působí jako jedna velká tabáková farma. Domorodci suší tabák zavěšený na střechách i kolem domků. Ten je mnohem citlivější na horký vulkanický popel než rýže a v případě zasypání je ztráta úrody téměř stoprocentní. Pěstovat tabák pod Merapi je tedy mimořádně riziková živnost.
"Jenže nás pěstování tabáku uživí, my Indonésané si neumíme život bez cigarety představit, tady kouří každý. A odejít nechceme, je to náš domov," vysvětluje chlapík, který mi servíruje čaj na zahřátí. Teplotní rozdíl oproti tropickému horku v Yogyakartě je značný, pod Merapi mě obklopil vlhký chlad.
Vyráží se po půlnoci
Výstup na Merapi je povolen jen ze severu, protože pyroklastické proudy letí většinou jižním a jihozápadním směrem, tedy i na Borobudur, slavnou buddhistickou památku, objevenou v roce 1814 pod vrstvami sopečného popela. V současné době komplex pokrývá popel probuzené sopky, čistí se a pro turisty je zavřený.
Zhroucení lávových dómů na vrcholu může ale směr budoucích erupcí změnit a ani Selo není v bezpečné zóně - vždyť na vrchol je to pouhých 7 km. "Pokud chcete nahoru, připravte se na noční výstup, vyrazíme hodinu po půlnoci," určuje pravidla průvodce Sutan. Ráno je totiž nejlepší viditelnost, během dne je vulkán zahalen v mracích a i ze Sela je málokdy vidět. Bez průvodce nahoru nesmím, samostatný výstup je oficiálně zakázán. Z mešity se ozývá hlas muezzina a Sutan se noří do modliteb.
Ve stanovený čas vyrážíme. Vzduch je nasycen vlhkostí, stříbrná rosa se leskne na květech i listech keřů všude kolem. Světla baterek prozrazují siluety rozervaných svahů, stačí udělat chybný krok a je zle. Představení slunce a mraků začíná po půl šesté, kdy odpočíváme jen několik set metrů pod vrcholem. V zářícím pruhu vycházejícího slunce se nejprve objevuje vrcholek vyhaslé sopky Lawu, vzdálené asi 70 km, a pak se po mé levici vynořuje z neprostupných mraků temná obří silueta Merbabu. A několik kroků od nás hroby. Hroby těch, kteří měli málo štěstí a z Merapi se nevrátili. Za několik okamžiků je ale vše jinak. Mraky se převalí přes Merbabu a poprvé z nich nad námi vystoupí Merapi. Sem člověk nechodí, aby dobyl a pokořil horu. Ani jednou na ta slova nepomyslím, ani jednou je nevyslovím. Přicházím s pokorou a žádám o dobré uvítání. Pýcha je tady prvním stupínkem k dalšímu hrobu na svazích.
Konečně kráter. Z kolmých stěn se kouří, zápach síry ale není příliš cítit. Rozhled kolem je fascinující: v mracích, pod kterými sem tam vykukuje jávská krajina, vidím siluety pěti dalších sopek. Kolem vrcholu se z kráteru táhne hluboká proláklina, dále na jižní stranu to už po skalách nahoře nejde. Sestupovat a vystupovat v tomto nestálém a strmém terénu uprostřed kouře a sirných výparů mi přijde jako hazardní riskování.
"Jsi šťastný muž," ubezpečuje mě u snídaně po návratu do Sela Sutan a dívá se vzhůru směrem k Merapi. "Nejenže jsi byl nahoře, ale takhle Hora ohně pózuje málokdy." Zvednu hlavu - obrovský lávový komín Merapi je ozářený sluncem, na nebi ani mráček a pod horou lesy, tabáková políčka a vesničky. Nebezpečná kráska, ale takové ony přece bývají.
Slavný chrám Borobudur je nyní zavřený a čistí se od popela.
JAK SE TAM DOSTAT
Z Prahy do Jakarty létají např. Emirates. Letenka od 18 tisíc, víza na ambasádě či na letišti.
VÝSTUP NA MERAPI
Agentury v Yogyakartě (např. Kartika Trekking v ulici Sosrowijayan) nabízejí výstup na Merapi, v ceně je i odvoz do Sela a zpět. Doprava místním autobusem je komplikovanější.
KDE SE UBYTOVAT
HOTEL MELIA PUROSANI
Jl. Suryotomo 31, http://meliajogja.com
V Yogyakartě je spousta hotelů v okolí ulic Malioboro a Sosrowijayan. Náročnější nechť vyzkoušejí hotel Melia Purosani (asi 100 USD za dvoulůžkový pokoj).
KAM NA JÍDLO
ULICE VS. RESTAURACE A HOTELY
Nejlevnější jídlo, v přepočtu za pár korun, dostanete ve stáncích na ulici - nejznámější je smažená rýže (nasi goreng). V centru Yogyakarty je řada restaurací nabízejících nejen domácí, ale i čínskou a evropskou kuchyni, především italskou. Hotely mají snídaně v ceně.
