Právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota tvrdí, že soudy přistupují ke skrytě pořízeným nahrávkám různě. Avšak bývalý šéf SFŽP Libor Michálek by s nimi pravděpodobně uspěl.

HN: Mohou lidé skrytě nahrávat například diktafonem nebo kamerou?

Obecně platí, že k pořízení nahrávky je třeba souhlasu zaznamenávané osoby, jinak by mohlo dojít k zásahu do jejího práva na ochranu osobnosti. Z tohoto pravidla však platí určité zákonné výjimky - například pro policejní odposlechy a k účelům zpravodajství.

Své vlastní telefonní hovory má ale každý právo si zaznamenávat vždy. Je to podle nálezu Ústavního soudu, který říká, že každý člověk, když právě telefonuje, musí počítat s tím, že bude nahráván. V tomto případě tedy není nutné mu to oznamovat.

HN: Když ale budu pořizovat skrytou nahrávku jinak než po telefonu, tak to musím tomu člověku předem říci? Nesmí se tedy nahrávat skrytě?

Zda je, nebo není právně přípustné nahrávání bez souhlasu toho dotčeného, se bude odvíjet od konkrétních okolností, hlavně od účelu pořizování záznamu. Pokud je účelem zajištění důkazů o páchání závažné trestné činnosti, tak by pochopitelně k takovému nahrávání pachatel nikdy nedal souhlas, a tudíž by v některých případech nemohly být trestné činy nikdy objasněny, pokud nelze důkazy zajistit jinak. Takový stav je nežádoucí a soudy už daly najevo, že v určitých případech je třeba dát před ochranou soukromí přednost hodnotám jiným.

HN: Když se tedy budu snažit u soudu uplatnit jako důkaz skrytě pořízenou nahrávku, například z osobního jednání, tak to soudy přijmou?

Ochrana soukromí není jedinou hodnotou chráněnou právním řádem. Jinou hodnotou může být například zájem na ochraně společnosti před trestnými činy, například před korupcí. A na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. V konkrétním případě by tudíž záleželo na posouzení soudu, ať již trestního, či civilního, která hodnota v daném případě převažuje.

HN: Takže lze i skrytě pořízené nahrávky použít u soudu jako důkaz?

Ano, možné to je jak v trestním, tak i v civilním řízení. Ačkoli rozhodovací činnost soudů v tomto není jednotná, podle Nejvyššího soudu nelze vyloučit možnost, aby se jako důkaz použil i zvukový záznam, který byl pořízen bez souhlasu nahrávaných osob.

HN: A co nahrávky, které pořídil pan Michálek v kauze Drobil?

Tyto nahrávky by pravděpodobně soudy nepovažovaly za projevy osobní povahy, ale projevy při výkonu veřejné činnosti. Asi by tak odpadl aspekt ochrany soukromí. Je tedy možné, že soudy by takový důkaz přijaly jako přípustný.