Nový americký velvyslanec v České republice Norman Eisen předal v pátek na Hradě prezidentovi Václavu Klausovi pověřovací listiny a oficiálně se tím ujal své funkce.

V uplynulém týdnu ovšem na Hradě se svojí manželkou Lindsay už jednou byli, na jazzovém večeru, kam jej prezident pozval. Což dokresluje Eisenova slova, že své angažmá v Praze hodlá využít nejen jako diplomat, ale jako člověk, který zde má rodinné kořeny a cítí se být součástí zdejší kultury.

Za okny jeho pražské rezidence byl ušmudlaný šedivý zimní den, z padesátiletého Eisena během rozhovoru s HN ale sálal entuziasmus a energie.

Otázku, zda mu v Praze nebude chybět jeho oblíbený basketbalový tým LA Lakers, Norman Eisen využil k tomu, aby ve zřetelné humorné nadsázce, ale i se skutečným americkým zápalem prohlásil, že to vůbec nevadí. Protože on se právě stal součástí „společného All Star týmu USA a Česka“.

Vaši rodiče přišli do USA ze střední Evropy. Otec byl z Polska, matka z Československa. Víte odkud přesně?

Moje matka pochází ze slovenské části tehdejšího Československa, z vesnice Sobrance u Košic. Jako malá se doma učila slovensky i česky a trávila čas v obou dnešních zemích tehdejšího Československa. Zpívala mi ukolébavky v češtině, a pak ještě i mé dceři, a vždycky mi říkala, že Praha je to nejkrásnější město na světě. „Zlatá Praha,“ jak říkala. A teď se mohu sám přesvědčit, že je to pravda.

Chystáte se místa, odkud pochází, kde se narodila, navštívit?

Moji prioritou samozřejmě budou cesty po České republice. I když si s manželkou a s naší devítiletou dcerou velmi užíváme Prahu, byli jsme zde vřele přijati, a baví nás chodit po tomto úžasném městě, tak nechci zůstávat jenom v hlavním městě. Chci vyjíždět ven, co nejdříve bych chtěl začít jezdit po České republice. Ale ano, doufám také, že budu mít možnost navštívit i rodiště mé matky.

To by skoro stálo za to, aby redakce novin zavedla pro vaše cesty zvláštního diplomatického korespondenta...

A já vás zvu, aby jste se ke mně přidali!

Jak vaše matka vzpomíná na Československo? Prožila zde mládí, ale pak, v roce 1944, šla rovnou do Osvětimi. Kde zahynula prakticky celá její rodina. Nejsou to dobré a hořké vzpomínky zároveň?

Moje matka vzpomíná na Čechy a Slovensko opravdu s velkou láskou. U nich v rodině, i u nás doma, a to je skutečně pravda, byl Tomáš Masaryk stejným hrdinou jako je pro Američany třeba Thomas Jefferson. Hrdinou demokracie.

A určitou hořkost, kteří někteří lidé, co přežili holocaust, k místům svého původu mají, moje matka necítí. Má krásné vzpomínky. Například po válce byla právě v Praze, když se dozvěděla, že její bratr přežil zajetecký tábor na Sibiři. Takže to dobré skutečně převažuje, i když samozřejmě, že vzpomínky na Osvětim, na ztrátu celé rodiny, rodičů, sester, to jsou bolestné věci. A když jsem jí řekl, že mi byla nabídnuta tato úžasná příležitost vrátit se do míst jejího mládí, tak jsme se smáli, a zároveň došlo i trochu na slzy.

Myslíte, že by Vás zde mohla navštívit?

Je velmi silný člověk, ale vzhledem k jejímu věku pro ni dlouhé cestování už není tak snadné. Ale ráda by přijela, takže doufám, že se to podaří.

Jak to bylo s Vaší nominací? Byl jste to Vy, kdo požádal prezidenta Obamu, nebo Vám to místo nabídli?

Mým záměrem bylo vstoupit do Obamovy administrativy, sloužit po určitou část období a pak se vrátit ke své soukromé právnické praxi. Protože život v Bílém domě, zvláště na začátku nové administrativy, je velmi intenzivní. A jelikož jsem ve Washingtonu před tím pracoval mnoho let, tak tenhle přirozený cyklus, kdy se lidé z administrativy vracejí do privátní sféry, velmi dobře znám.

Byl to prezident, kdo se měl zeptat, zda bych -  právě vzhledem k tomu, že zde mám rodinné kořeny - nevzal pozici v Praze. A také proto, že jsem jedním z nejstarších prezidentových přátel, které má v Bílém domě kolem sebe.

Už svými dvěma návštěvami v Praze prezident Obama demonstroval, že k České republice a k českým lidem má velký respekt a náklonost. A usoudil, že bude logické a vhodné, když právě sem pošle svého přítele a poradce. Nabídl mi to a já to přijal.

Pokud se s prezidentem Obamou tak dobře znáte, to by sem za Vámi mohl znovu přijet.

Určitě mu vyřídím vaše pozvání!

Ale vážněji, v tuto chvíli je Váš mandát platný jen jeden rok,  prezident Vás jmenoval zvláštním výnosem, když Senát před tím nominaci nepotvrdil. Je nějaká šance, že Váš mandát bude prodloužen?

Když už se na to ptáte, tak situace je aktuálně taková, že právě včera jsem byl Bílým domem znovu oficiálně nominován, mé materiály byly znovu poslány do Senátu. Tím, že mě sem prezident poslal, jasně ukázal své odhodlání mít v Praze velvyslance, a teď to znovu potvrdil, když  mě znovu navrhl Senátu ke schválení.

Ten jeden konkrétní senátor, který Vaši nominaci zastavil, ale může být stále proti. Pokud to vezmeme obecněji, není systém, kdy jeden senátor může blokovat kteroukoli nominaci, škodlivý a zastaralý pro fungování zahraniční služby USA? Která by neměla mít s domácím politikařením nic moc společného?

V zakládacích dokumentech Spojených států máme frázi „towards the more perfect Union“ - „směrem k dokonalejšímu státu“. Je v tom přiznání, že je velmi těžké dosáhnout dokonalosti ve vládnutí. Ale nikdy se o to nesmíte přestat pokoušet. Je věřím v sílu demokracie, věřím v tyto ideály, a je to jeden z kamenů mé víry, že jsme schopni pokroku.
Z roku na rok, z desetiletí na desetiletí, někdy uděláte jeden krok dopředu, a dva zpátky. Ale častěji to bylo v historii tak, že jsem udělali najednou hned dva kroky vpřed.

Přicházíte v době, kdy vám blízká témata, kterými jste se zabýval ve Washingtonu, jako je boj s korupcí, trasparentnost vlády, jsou právě i zde v České republice v popředí zájmu. Bude právě tohle hlavní náplní Vaší mise? Protože jsou zde zároveň limity, kam jako velvyslanec cizí země můžete zajít.

Máte pravdu, že američtí diplomaté se musejí pohybovat ve vymezených rolích. Já bych svoji misi popsal jako vzájemné, dvousměrné partnerství. Je to přátelství, a přátelé se o věcech baví, snaží se vzájemně pochopit, a může jít o velmi živý otevřený vztah.

Ale je skutečně velmi vzrušující, že témata, kterými jsem se zabýval ve svém profesionální kariéře, jsou zde v Česku právě teď tak silně akcentována. Těším se, že k tomu budu moci přispět. A že zároveň budu poslouchat a sám se učit.
Můžeme se například společně bavit, jak nejlépe dosáhnout transparentnosti administrativy, integrity, zadávání veřejných zakázek.

Mám tu čest, že v USA mám přátele mezi lidmi, kteří se tím dlouho zabývají a doufám, že je sem budu moci pozvat, aby se podělili o své zkušenosti, ale zároveň i poslouchali. Chtěl bych ambasádu i svoji rezidenci otevřít těmto diskusím, žádné americké lektorování, ale otevřené debaty. Takovou mám představu o své misi.

Je zde ale jedna diplomaticky hodně složitá situace. A to svědectví jednoho z Vašich předchůdců, velvyslance Billa Cabanisse, proti bývalému náměstkovi českého ministerstva obrany Martinu Bartákovi. Nebude Vám to už spíše překážet ve vztazích s českým prostředím?

Pan Cabaniss takto vystoupil až poté, kdy už nebyl velvyslancem. Jako soukromá osoba, sám za sebe. Takže v této věci vás mohu jen odkázat přímo na něj.

Já za sebe mohu říct, že se mi zde v Praze dostalo vřelého přijetí. Od všech, a to včetně těch, kteří nemusejí se vším souhlasit, a vím, že také nebudou. Ale nevidím žádné náznaky, že by česko-americké vztahy byly nějak poškozeny.

Jaká další témata, kromě už výše zminěného boje s korupcí, byste chtěl v česko-amerických vztazích akcentovat, oživit?

Stále jsme vlastně na prahu 21. století, a všichni jen odhadujeme, jaké výzvy, problémy tohle století přinese a jak na ně my, tedy demokratický svět, odpovíme. Takže například v oblasti strategické spolupráce je zde důležitá účast České republiky v Afghánistánu, která zároveň demonstruje, že jsou zde reálná nebezpečí. A jsem rád, že vám jménem prezidenta a ministryně zahraničí USA mohu za účast v Afghánistánu poděkovat.

USA i v NATO dále například velmi dobře vědí, že česká armáda má vynikajícím způsobem zvládnutou obranu proti  chemickým, biologickým a jaderným prostředkům. A právě česká expertíza pomáhá i spojencům čelit těmto rizikům.
Další spoluprácí může být oblast, kterou teď prezident Barack Obama znovu citoval i ve své Zprávě o stavu unie, a to sice rozvoj čistých alternativních zdrojů energií. A prezident Obama jmenovitě zmínil jadernou energii, a nutnost, že v této sféře musíme vést. USA i Česko v tom mají velké znalosti, mohou spolupracovat.

A nejde jen o zájem firmy Westinghouse o dostavbu Temelína, což my za americkou stranu budeme silně podporovat, ale o celé portfolio možných aktivit. A ne jen na politické úrovni, ale i na vyloženě odborné, mezi experty. V tom vidím pro obě země obrovskou příležitost. Což může dále platit například také o energetické bezpečnosti, kde Česká republika má hodně co říci. Diverzifikovali jste své zdroje v 90. letech, bylo to i jedno z témat vašeho předsednictví Evropské unie, a také podle nás, je to klíčová věc.

A za třetí bych chtěl podnítit diskusi o společných ideálech, společně sdílených hodnotách. Protože skutečná přátelství přesahují denní agendu, nejsou jen o aktuálních tématech, ale jsou právě také o společných hodnotách, o tom, že hledáme nápady a řešení problémů. 

USA, velvyslanec, Norman Eisen
Související