Mezi českými diplomaty se traduje následující historka: Když se stal Václav Klaus prezidentem a měl se účastnit prvního summitu prezidentů visegrádské skupiny, tak na přípravném jednání prý pravil: "Buď budeme dělat ten Visegrád pořádně, nebo vůbec."

Jedním z výsledků tohoto postoje českého prezidenta bylo jeho spojenectví i osobní přátelství s polským konzervativním prezidentem Lechem Kaczyńským, se kterým měl na řadu věcí výrazně odlišné názory.

Tříčlenná skupina zemí se ustavila před dvaceti lety v troskách maďarského hradu na jedné myšlence: že se dohromady budou houštinou postkomunismu vracet z Východu na Západ bezpečněji, než kdyby šel každý sám. Rozpadem Československa se ze tří stala čtyřka, jejíž soudržnost přežívá dodnes, ač po vstupu do Evropské unie v roce 2004 poněkud ochabla. Politici i státní úředníci si však kladou otázku, k čemu nám vlastně visegrádská spolupráce je. Můžeme před škrtajícími ministry financí obhájit různé schůzky, cesty a miliony eur, které na různé granty přiděluje jediná oficiální visegrádská instituce, Mezinárodní visegrádský fond?

Měkká síla

Visegrádská skupina naplňuje ve střední Evropě to, co pro Spojené státy před pár lety definoval politolog Joseph Nye jako "soft power", měkká síla, čili svým způsobem jakási forma přitažlivosti pro ostatní a výhod pro ty, kteří jsou uvnitř. Nespornou výhodou Visegrádu v očích ministrů financí a médií je, že kromě Mezinárodního visegrádského fondu nemá žádný sekretariát a jiné oficiální struktury. Léty spolupráce se vytvořila neformální síť kontaktů mezi politiky, byrokraty, umělci, nevládními organizacemi a třeba i novináři.

Visegrádský fond, který má od loňska navýšený rozpočet na šest milionů eur, už deset let pomocí grantů podporuje různé společné projekty a stipendia. Z roviny úvah do praxe se uvádí myšlenka společných zastupitelských úřadů: v jihoafrickém Kapském Městě od loňska vzniká společný generální konzulát a podobný úřad má vzniknout v Číně.

Ne vždy sice mají Polsko, Slovensko, Česko a Maďarsko společný zájem, ale regionální spolupráce se cení i uvnitř Evropské unie. V Bruselu lze zaslechnout opatrné dotazy nevisegrádských diplomatů na to, co se vlastně na schůzkách V4 před summity dojednává.

Politická pojistka

Podle Mateusze Gniazdowského z varšavského Centra východních studií se V4 sice stala velmi často obětí příliš velkých očekávání, ale zároveň pomohla prosadit řadu konkrétních věcí. "Visegrádská spolupráce nám pomohla vstoupit do schengenského prostoru, opravit klimaticko-energetický balíček, spustit Východní partnerství, ale zařídit i řadu prozaičtějších otázek, jako jsou prostředky na opravu paneláků," říká Gniazdowski.

O užitečnosti visegrádské čtyřky vědí své i v Bratislavě a Budapešti. Když kvůli vypjatému nacionalismu na tom či onom břehu Dunaje právě vázne oficiální komunikace, tak se prezidenti, premiéři a ministři nutně musejí potkat na různých summitech V4. Visegrád má dnes i roli magnetu třeba vůči Ukrajině nebo Bělorusku. Proto také vznikla Vilniuská desítka - skupina baltských a balkánských zemí - když tyto státy usilovaly o vstup do NATO.

A právě Bělorusko se stalo i hlavním tématem úterního setkání premiérů visegrádské čtyřky v den 20. výročí vzniku tohoto seskupení v Bratislavě, které se uskutečnilo pod slovenským předsednictvím V4. Kromě rezolutních prohlášení k Bělorusku, které premiéři vyzvali k propuštění politických vězňů a ukončení politických represí, jednáni dominovaly i otázky energetické a potravinové bezpečnosti. V ústraní naopak skončila témata problémů v eurozóně nebo přípravy finančního rámce příštího rozpočtu Evropské unie. Ve společné deklaraci se ale vedoucí představitelé čtyř zemí shodli, že unie by měla posilovat svou konkurenceschopnost.

V4 se za uvedených 20 let stala především praktickým nástrojem, ale nechybí jí ani politický náboj. S debatami o budoucnosti evropské ekonomické vlády nabývá na aktuálnosti úvaha, kterou vloni do speciálního čísla polského liberálního čtvrtletníku Res Publica Nowa napsal exprezident Aleksander Kwaśniewski: "I když základní idea Visegrádu, členství v EU a NATO, je naplněna, zůstává V4 svým způsobem politickou pojistkou v případě, kdyby se třeba uvnitř EU něco dělo a unie se rozdělovala na více a méně integrované členy."

Související