Ann Vossová pracovala jako recepční v prvním patře budovy zvané Pyne Gould. Šlo o moderní stavbu, která se při pondělním zemětřesení celá zhroutila. Na poslední chvíli se jí podařilo dostat se pod stůl, což jí v té chvíli zachránilo život. Vzápětí se zřítil strop a vše zahalila tma.

Paní Vossová u sebe měla mobil, díky němuž se brzy její blízcí dozvěděli, že zemětřesení sice přežila, ale je uvězněná v ruinách. Její telefonní číslo se záhy dozvěděli i novináři, díky nimž mohl svět sledovat, jak se jí vede a co prožívá.

V jednom z prvních telefonátů s redaktorem z novozélandské televize TV3 řekla: "Telefonovala jsem svým dětem, abych se s nimi rozloučila. Bylo to hodně zlé. Má dcera brečela a ani já se neubránila pláči. Fakt jsem si myslela, že tohle je můj konec. Víte, tohle byla přesně ta chvíle, kdy svým blízkým chcete říct, že je máte moc rádi."

Myslela jsem, že tu umřu. Ale nevzdávám to

Ann Vossová se snažila popsat, co pod troskami prožívá. "Sedím pod stolem, nemám vodu ani nic k jídlu a vím, že někde krvácím. Cítím, že podlaha pode mnou už je docela mokrá. Pořád bouchám a křičím o pomoc," řekla dalšímu reportérovi.

"Se mnou na patře byli o kus dál další lidé, celou tu dobu je slyším, jak taky volají o pomoc. Ale nevím, v jakém jsou stavu. Je tu úplná tma, nic nevidím, jen pořád sedím pod tím stolem, na který se zřítil strop."

V následujícím hovoru pak řekla: "Před pár hodinami jsem si myslela, že se z toho nikdy nemůžu dostat a umřu tady. Loučila jsem se sama se sebou, víte, takové to 'tak ahoj, Ann'. Chyběl mi kyslík, nemohla jsem dýchat, prostě konec. Ale pak se mi podařilo trochu se pohnout a začalo se mi dýchat lépe. Teď cítím, že tu mám o trošku víc vzduchu a je mi o něco veseleji."

Po několika hodinách telefonování začala baterie v mobilu slábnout. Žena ještě stačila říct: "Jsem tu úplně odříznutá, netuším, co se děje venku. Ale snažím se vydržet, fakt se snažím. Měla jsem tu zlé chvíle, připravovala jsem se, však víte... V duchu jsem si opakovala ’dostaňte mě odsud, dostaňte mě odsud’. Nevzdávám to. Teď prostě musím čekat. To nejhorší jsem si tu už prožila. Oni přijdou a dostanou mě ven."

Budu žít jinak

Stále znovu volala o pomoc a klepáním dávala záchranářům znamení. A nakonec se dočkala.

"Rozhodla jsem se trochu přehodnotit svůj život," řekla reportérům krátce po své záchraně. "Budu sama k sobě hodnější, už se nenechám rozhodit maličkostmi a nebudu si dělat starosti, kam jsem co zašantročila. Věci nahradit můžete, lidi ne..."

Pro ostatní zavalené už je bohužel pozdě. Ve středu šéf záchranářů, kteří se snažili dostat k zasypaným v Pyne Gould, oznámil, že tu s okamžitou platností záchranné práce končí. Ruiny jsou velmi nestabilní a záchranářům šlo s každým krokem o život.

Policie vydala prohlášení, jehož hlavní sdělení zní: V budově Pyne Gould na sto procent nemohl nikdo přežít. Odhaduje se, že uvnitř zemřelo osmdesát až sto osob.

Policejní důstojník Dave Lawry, který tu měl vše na starosti, řekl: "Za toho stavu nehodlám riskovat životy svých lidí kvůli záchraně těch, kteří už šanci na záchranu nemají. Tohle je prostě konec."

Související