V Singapuru se o výstavbě jaderné elektrárny mluví už několik let. Po neštěstí v Japonsku se tamní odborníci začínají přiklánět k výstavbě menšího reaktoru, který by byl umístěn zhruba 30 až 50 metrů pod úrovní země.
Žulové podloží, které převažuje prakticky pod celým územím státu, je totiž ideálním přírodním ochranným obalem pro případný jaderný zdroj.
„Do podzemní elektrárny by vedlo jen několik úzkých přístupových tunelů, které by se v případě havárie prostě jen zabetonovaly,“ popsal pro časopis Forbes řešení případné jaderné havárie Hooman Peimani, specialista na energetickou bezpečnost z National University of Singapore.
Odborník na jadernou energetiku Radek Škoda k záměru podotýká, že podzemní jaderné reaktory budou vždy malé. "Maximální výkon jednoho reaktoru může být 300 MWe, ale může jich být postaveno několik vedle sebe. Pokud by měli dosáhnout výkonu jaký je plánován při dostavbě Temelína (v plánu jsou 2 reaktory o výkonu cca 1200 MWe), pak by jich muselo být několik."
Dvě mouchy jednou ranou
Singapuru by „podzemní jaderná elektrárna“ pomohla vyřešit hned dva velké problémy - nedostatek běžných energetických zdrojů a chybějící volnou půdu pro její výstavbu.
„Nemáme vlastní fosilní zdroje a nemáme ani vhodné přírodní podmínky pro využití zdrojů obnovitelných. Brzy tedy nastane čas, kdy budeme muset začít řešit otázku energetiky výstavbou jaderné elektrárny,“ dodal Andrew Palmer z National University of Singapore.
Země má rozlohu 710 kilometrů čtverečních, ze severu na jih má jen 25 a z východu na západ 45 kilometrů. Na tomto malém kousku půdy ale žije 5 milionů lidí, což činí ze Singapuru třetí nejlidnatější zemi světa (7.000 obyvatel na jeden kilometr čtvereční).
Oproti ostatním světovým zemím, kde je hustota zalidnění výrazně nižší, má tak Singapur problém s dodržením běžně užívaného pravidla umístění elektrárny 15 až 20 kilometrů od civilizace.
„V Singapuru můžeme klasickou jadernou elektrárnu stavět maximálně 3 kilometry od nejbližší zástavby,“ potvrdil Hooman Peimani. Singapurský premiér Lee Hsien Loong k tomu dodává: „Je velmi obtížné umístit jadernou elektrárnu daleko od civilizace. Nikdo v naší zemi to totiž nemá nikam daleko“.
Podle odborníků se ale velkých „podzemních jaderných elektráren“ dočkáme až za deset, možná dvacet let. Klíčovým problémem jejich výstavby jsou zejména vysoké náklady. Technologicky orientované země, mezi které je odborníky řazen i Singapur, by ale mohly patřit mezi první státy, které se k podobnému projektu odhodlají.
Podle Škody tento koncept neni nový. "Zahrabat reaktor do země chtějí i Japonci, Rusové, Američané nebo Korejci. Jsou to reaktory malého výkonu o 10-200 MWe. Zatím podobné 'menší' reaktory vyrábějí Rusové a v plánu to mají v brzké době Korejci, ale ještě pár let zabere než i jiné budou licencované. Takže spíše jde o hudbu budoucnosti, teď po havárii ve Fukušimě ještě trochu vzdálenější," podotýká s tím, že tento typ by mohl být vhodný pro odlehlé lokality, kde je potřeba spíše menší výkon.
