Po dvaceti letech to má lidstvo černé na bílém: Mobilní telefony mohou člověka pomalu, ale jistě zabít. Přesněji řečeno jejich záření, které podle nejnovější studie Světové zdravotnické organizace za jistých podmínek může vést až k rakovině mozku.

Její agentura pro výzkum nádorových onemocnění proto mobily spolu s radary nebo televizními anténami zařadila do skupiny »možná karcinogenních« přístrojů.

»Při jejich používání hrozí vyšší riziko výskytu nejběžnějšího nádoru mozkové tkáně,« uvádí hojně citovaná studie. Ta na začátku června prolétla hlavními zpravodajskými relacemi všech světových televizí.

Znamená to tedy, že ve světě dnes cirkulují stovky milionů GSM zabijáků? Podle vědců ani přinejmenším. »Zatím se téměř nestalo, že by tato agentura o něčem prohlásila, že je to nezávadné,« nechal se slyšel Kenneth Foster, profesor bioinženýrství na Pensylvánské univerzitě.

A podobně mluví i odborníci v Česku. »Rozhodně nevidíme důvod, proč bychom měli zpřísňovat bezpečnostní normy pro používání mobilních telefonů,« říká Lukáš Jelínek ze Státního zdravotního ústavu.

I po publikování studie celosvětové organizace tak platí, že ačkoli škodlivost mobilů vyloučit nelze, stejně tak ji nelze ani prokázat. (Více viz Mobil jako »zabiják« lidstva.)

Na tomto místě je ale dobré připomenout důležitý fakt: Pokud by se lidé drželi všech varování o zhoubnosti těch kterých vynálezů, svět by přišel nejen o mobily, ale i o vlaky, auta, šampony, nebo dokonce o jogurty.

Vlak ohrožuje krávy

Šíření různých mýtů a poplašných zpráv tak nějak patří k zavádění většiny moderních výdobytků. Vůbec nejde jen o záležitost dnešní doby.

Například v první polovině devatenáctého století se opatrnější Britové báli nastoupit do vlaku, protože věřili, že při vyšších rychlostech nebudou moci dýchat.

»Tradovalo se také, že pára z lokomotiv může zamořit obilí nebo že hluk z projíždějících souprav způsobí, že slepice nebudou snášet vejce a krávy dávat mléko,« přibližuje Jiří Střecha, ředitel pražského Železničního muzea.

Praxe samozřejmě všechny obavy vyvrátila, a tak se neujal ani nápad stavět kolem kolejnic dřevěné ploty, aby cestující z rychle se míhající krajiny nezešíleli.

Fámy tím však nezmizely, pouze se »soustředily« na jiné objekty.

Na přelomu století tak lidé věřili, že třeba automobily nemohou jet rychleji než 30 kilometrů v hodině, jinak prý řidiči dostanou závratě.

Anebo že první blesky fotoaparátů mohou vést k oslepnutí.

Obdobné to bylo s letadly. Například ve čtyřicátých letech řada odborníků varovala, že při překročení hranice zvuku reálně hrozí, že vzduch kolem letadla nebude moci »obtékat« a změní se v jakousi zeď.

Různá dramatická varování se přitom neobjevovala pouze v zahraničí.

»Například v šedesátých letech při zavádění zářivek vznikaly v Československu fámy, že způsobují vypadávání vlasů. Samozřejmě šlo o nesmysl. Důsledkem bylo pouze to, že díky jejich záření bylo na pleš lépe vidět,« říká pobaveně Jaromír Bílek z oddělení elektrotechniky Národního technického muzea.

Počítače oslepují

Zdrojem hysterie se často stávaly domácí spotřebiče či kancelářské přístroje.

»Krátce po revoluci se tisk hemžil informacemi o nebezpečí osobních počítačů a odborníci nabádali, ať se lidé v žádném případě nepřibližují k monitoru na méně než čtvrt metru,« vzpomíná Luděk Pekárek ze Státního zdravotního ústavu.

Obavy pak rozptýlila Světová zdravotnická organizace, která konstatovala, že jejich záření nepřekračuje žádné bezpečnostní limity. Paradoxně šlo o tutéž instituci, která nyní straší škodlivostí mobilních telefonů.

Stejně tak se nepotvrdily obavy, že počítače ničí zrak.

Podle lékařských výzkumů sice práce za monitorem oči unavuje, protože lidé na něj soustředěně hledí a »zapomínají« mrkat, ale ke zvyšování počtu dioptrií nevede.

Svojí zápornou chvílí slávy si prošly i mikrovlnné trouby - ty podle některých »zaručených« informací mají ozařovat jídlo vlnami podobnými rentgenu, což by stejně jako u mobilů zvyšovalo riziko rakoviny.

Experti nad těmito spekulacemi kroutí hlavami. »Záření, které vysílá mikrovlnná trouba, dokáže jídlo jen zahřát, nic víc,« tvrdí Pekárek.

Magické záření

Důvody, proč lidé podobným mýtům věří, bývají různé. »Především jde o strach z neznámého, a to zejména u technologií, jejichž fungování je u mnohých lidí za hranicí chápání,« vysvětluje etnolog Petr Janeček, autor knihy Černá sanitkam která se věnuje současným pověrám.

Lidé mají podle něho obavy zejména z různých záření.

»Jelikož nejsou vidět, připisují se jim mnohdy až mytické účinky,« dodává Janeček. Pokud jsou navíc fámy podloženy »věrohodnými« argumenty, ověřují se jen těžce.

K šířené nedůvěře navíc přispívá i skutečnost, že v několika případech se v minulosti ukázalo, že poplach je skutečně namístě. Třeba chemikálii DDT zemědělci mnoho let využívali k hubení škodlivého hmyzu, než vědci potvrdili, že způsobuje rakovinu jater.

Podobným příkladem je i další škodlivá látka - PCB, poškozující mimo jiné játra a snižující plodnost. Tu socialistický průmysl dlouho využíval třeba v inkoustech nebo rtěnkách.

Ve jménu státu

Ne za všemi mýty je přitom pouze strach z neznámého. Najde se mnoho případů, kdy za vypouštěním různých fám stojí důmyslná snaha využít jejich obrovského potenciálu ovlivňovat myšlení lidí. Třeba jako součást konkurenčního boje.

»V osmdesátých letech neznámí podnikavci ve Spojených státech amerických záměrně šířili mýtus, že v McDonaldech připravují hamburgery z mletého masa červů a žížal. Tržby pak poklesly zhruba o třetinu a řetězec musel najmout speciální odborníky, kteří měli za úkol s nařčením bojovat,« přibližuje Janeček.

Výjimkou však nejsou ani případy, kdy se k vymýšlení nebo přiživování poplašných zpráv uchylují rovnou státní úřady.

V Československu například v éře nastupující studené války využila komunistická propaganda ohrožení úrody mandelinkou bramborovou, neboli »americkým broukem«, ke zvyšování protiamerické nenávisti.

»Och, kdyby se tak broukům povedlo zničit všechnu úrodu našich brambor, to by zajásali: Splnili jsme úkol, který nám dali páni ze Západu. V ČSR nebudou brambory,« psal v propagandistické dětské knížce z roku 1950 tvůrce Ferdy mravence Ondřej Sekora.

Třídní nenávist se pak tehdejší režim snažil umocňovat třeba líčením sedláků jako hamižných vykořisťovatelů či přímo »vesnických upírů«.

Jiný druh mýtů zase koloval v souvislosti se zavražděním tisíců polských důstojníků a intelektuálů v Katyňském lese v roce 1940.

»Sovětský svaz, který byl za masakr odpovědný, se snažil celá desetiletí předstírat, že za ním stáli nacisté. Sovětské úřady proto záměrně tvrdily, že k němu došlo až po červnu 1941, kdy území v okolí Katyně okupoval Hitler,« říká historik Jan Koura z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Sílu různých fám dávno odhalili také vojevůdci. Například o vojácích českého vladaře Vladislava II. z dvanáctého století koluje legenda, že při obléhání Milána opékali nad ohněm atrapy lidí, aby vzbudili hrůzu u obyvatel města.

Ve dvacátém století pak generálové přeháněli sílu svých armád různými úskoky při přehlídkách.

»Například Němci před válkou mátli francouzské důstojníky, když jim nad hlavou nechali prolétnout pár stíhaček, které pak rychle přemalovali a poslali zpět, aby vytvořili zdání, že mají mnoho nových typů,« říká vojenský historik Ivo Pejčoch.

Německý generál Rommel zase při vylodění v Africe nechal před novináři jezdit své tanky dokola, aby pak mohli referovat o jejich obrovských počtech.

Dnešním příkladem matení je zase Severní Korea a její vojenský arzenál, u kterého si experti také nejsou jisti, jakou hrozbu vlastně představuje.

Jogurty ničí zdraví

V novém tisíciletí přispěl k rychlému šíření poplašných zpráv internet.

»Dříve si podobné věci sdělovaly babky ve frontách, nyní k tomu stačí pár přeposlaných mailů,« říká Josef Džubák, který novodobé elektronické fámy na svých internetových stránkách Hoax.cz uvádí na pravou míru.

Jeho databáze je vskutku pestrá. Lze v ní najít třeba zprávu šířící se webem již od devadesátých let, podle které většina šamponů a některé zubní pasty obsahují rakovinotvornou látku SLS, využívanou mimo jiné na drhnutí podlah.

Džubák proto požádal o vyjádření ministerstvo zdravotnictví, které poslalo uklidňující odpověď.

»Tyto látky jsou od nepaměti předmětem různých toxikologických studií a nikdy se neprokázal žádný účinek na tvorbu nádorů. Jedinou negativní vlastností je jejich schopnost dráždit kůži nebo sliznici oka,« uvádí reakce zveřejněná na Džubákově serveru.

Podobnou reputaci jako šampony si vysloužily i jogurty.

Loni v říjnu se na portále Pravda.ru objevil anglicky psaný článek potvrzující, že tyto mléčné výrobky nejen neprospívají lidskému zdraví, jak se traduje, ale jsou dokonce škodlivé.

»V Moskvě došlo k mnoha případům, kdy lidi konzumující jogurtové nápoje museli hospitalizovat kvůli nemoci ničící slinivku,« uvádí text, který později převzaly i další »seriózní« servery. Jogurtové nápoje prý běžně obsahují nebezpečný, geneticky modifikovaný škrob.

Experti to pochopitelně vidí jinak. »Nemoc, na kterou odkazuje článek, neexistuje, respektive nebyla popsána. Akutní záněty slinivky způsobuje spíše konzumace destilátů než mléčných výrobků,« popřel tyto domněnky Pavel Kohout z Centra výživy Fakultní Thomayerovy nemocnice.

Mýty na Facebooku

Internetové poplašné zprávy mají někdy ale až absurdní rozměr.

»Před pěti lety kolovaly obrázky, že několik mobilů dokáže svým zářením uvařit vajíčko nebo popcorn, což mělo dokládat jejich nevyzpytatelnost. Lidé to přeposílali dále, aniž by si uvědomovali, že jde o záměrnou nadsázku,« říká Džubák.

U coca-coly se zase věřilo, že za čtyři dny dokáže rozpustit ponořený hřebík, což prý má ukázat, že jde téměř o žíravinu. Přirozeně šlo o nesmysl.

Novou kapitolu šíření poplašných zpráv, neboli hoaxů, pak nedávno zahájily sociální sítě.

»Nyní je běžné, že si lidé dávají podobná sdělení do statusů nebo sdílejí odkazy na tyto články,« dodává Džubák.

I proto prý éra mýtů a pověr zdaleka nekončí.

Vladimír Šnídl
Lukáš Rozmajzl


Podle lékařských výzkumů sice práce za monitorem oči unavuje, ale ke zvyšování počtu dioptrií nevede.

30 procent
O tolik klesly tržby řetězci McDonald's v USA kvůli fámě o mletých červech v karbanátcích.

Najde se mnoho případů, kdy za vypouštěním fám stojí snaha využít jejich potenciálu ke konkurenčnímu boji.

Související