Před 20 lety, 25. června 1991, vyhlásily Chorvatsko a Slovinsko nezávislost na Jugoslávii. O dva dny později pak federální armáda obsadila strategická místa ve Slovinsku a na tehdejším jugoslávském území začala občanská válka. Zatímco Lublaň se záhy vydala na cestu k prosperitě a členství v EU, Chorvatsko upadlo do etnického konfliktu, jenž byl předzvěstí dalších válek.

Střet Slovinců se svazovou armádou, který si vyžádal přes 60 obětí, trval jen deset dnů a na jeho konci stálo rozhodnutí o stažení vojáků ze slovinského území a jeho samostatnost. V Chorvatsku, jehož území obývala početná srbská minorita, byla situace složitější. Konflikt se protáhl do roku 1995 a vyžádal si asi 20 tisíc mrtvých. Etnické napětí eskalovalo také v Bosně (1992 až 1995), kde se krvavě střetli místní Srbové, Chorvaté a Bosňáci (dříve Muslimové).

Už v roce 1992 zůstalo z někdejší Jugoslávie pouze soustátí tvořené Srbskem a Černou Horou. I tento svazek byl ale jen dočasný. Pouta mezi Bělehradem a Podgoricí se postupně uvolňovala a v létě 2006 se Černá Hora od Srbska poklidně odloučila. Erozi někdejšího Titova impéria ukončilo vyhlášení nezávislosti Kosova před třemi lety. Z bývalé socialistické Jugoslávie tak nezůstal kámen na kameni.

Srbové si udělali byznys z chytání Mladiče. Kolují fotky i zprávy - čtěte ZDE

Nyní je v Evropské unii ze zemí bývalé Jugoslávie pouze Slovinsko. Chorvatsko se do unie dostane v polovině roku 2013. Další bývalé jugoslávské státy se také snaží dostat se do EU.

Krvavý rozpad Jugoslávie - přehled konfliktů

Slovinská válka za nezávislost (1991) - Příčinou střetu, nazývaného také jako desetidenní válka, bylo vyhlášení nezávislosti Slovinska a Chorvatska 25. června 1991. Jugoslávská vláda označila tento krok za nelegální a nechala Jugoslávskou lidovou armádou (JNA) obsadit slovinské hraniční přechody. Boje mezi svazovou armádou a slovinskou Teritoriální obranou trvaly od 27. června do 6. července 1991 a zemřelo při nich přes 60 osob. JLA se posléze na základě dohody z Brioni stáhla a Slovinsko počátkem října získalo samostatnost.

Válka v Chorvatsku (1991-1995) - vyhlášení nezávislosti Chorvatska v červnu 1991 zkomplikoval nesouhlas jugoslávské federální vlády, a také existence početné srbské menšiny, jejíž představitelé odmítli samostatný stát uznat. S podporou JNA se chorvatským Srbům podařilo ovládnout asi třetinu chorvatského území, na němž vyhlásili Republiku srbská Krajina a vyhnali z ní velkou část nesrbských obyvatel. Po těžkých bojích, které poškodily mimo jiné Dubrovník a Vukovar, bylo počátkem roku 1992 uzavřeno příměří. I přes přítomnost sil OSN konflikt v následujících letech pokračoval, byť s výrazně menší intenzitou. Druhá fáze války vypukla v létě 1995, kdy chorvatské síly podnikly ofenzívu proti Srby kontrolovanému území. Obsadit se jim podařilo celou Republiku srbská Krajina s výjimkou Východní Slavonie. Také při tomto tažení docházelo k vynucenému exodu obyvatel, tentokrát Srbů. Konflikt si vyžádal asi 20 tisíc mrtvých a z domovů vyhnal přes 200 tisíc obyvatel.

Válka v Bosně a Hercegovině (1992-1995) - Násilí v zemi obývané Srby, Bosňáky (dříve Muslimy) a Chorvaty propuklo na jaře 1992 po referendu, v němž se drtivá většina voličů vyslovila pro vyhlášení nezávislosti země. Bosenští Srbové, kteří hlasování bojkotovali, vzápětí vyhlásili vlastní stát - Republiku srbskou v Bosně a Hercegovině - a s podporou Bělehradu ovládli bezmála dvě třetiny země. Podobně i bosenští Chorvaté vyhlásili vlastní Chorvatskou republiku Herceg-Bosna, podporovanou Záhřebem. Válku v Bosně a Hercegovině, která si vyžádala přes 100 tisíc mrtvých, ukončila Daytonská mírová dohoda podepsaná v listopadu 1995.

Válka v Kosovu (1998-1999) - Snaha převážně albánského obyvatelstva jihosrbské provincie Kosovo o získání nezávislosti dala v 90. letech vzniknout organizaci Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK), která zahájila teroristické akce proti srbským cílům. V roce 1998 vyslala vláda Slobodana Miloševiče do Kosova ozbrojené jednotky k potlačení povstání. Tak vypukla otevřená válka, během níž docházelo k oboustrannému terorizování civilního obyvatelstva. Poté co počátkem roku 1999 Bělehrad odmítl návrh mírové dohody z Rambouillet, zahájila Severoatlantická aliance 78 dnů trvající bombardování srbských cílů. Přes protesty Srbka a některých dalších zemí vyhlásilo Kosovo v únoru 2008 nezávislost.

Povstání Albánců v Makedonii (2001) - Vyhlášení nezávislosti Makedonie v září 1991 proběhlo poklidným způsobem. Počátkem roku 2001 však radikální část tamější albánské menšiny zahájila ozbrojený boj za nezávislost či širokou autonomii. Střety mezi makedonskými ozbrojenými silami a albánskými povstalci ukončil v polovině srpna 2001 podpis Ohridské rámcové dohody. Ta rozšířila práva makedonských Albánců, zavázala povstalce k odevzdání zbraní a souhlasila s monitorovací misí NATO v zemi.