Když před třiceti lety Antoine van Agtmael, v té době ekonom Světové banky, poprvé použil termín »rozvíjející se trhy«, připadala na tyto mladé ekonomiky jedna třetina celosvětového HDP (měřeno paritou kupní síly). V současnosti je to již více než polovina.

Alarmující je i fakt, že na rozvíjejících se trzích se za posledních pět let vytvořily více než čtyři pětiny celosvětového reálného HDP.

Přes nesporný význam těchto zemí má mnoho komentátorů stále sklon házet je všechny do jednoho pytle. To by si u vyspělých ekonomik nikdy nedovolili.

Z novinových titulků o rostoucí inflaci, bezuzdném půjčování u bank a záplavě nového kapitálu by se mohlo zdát, že prakticky všem rozvíjejícím se ekonomikám hrozí přehřátí. Ve skutečnosti se to má tak, že některé jsou sice rozžhavené do ruda, ale jiné zase pouze vlažné.

Co může za inflaci?

Týdeník The Economist se ve své analýze pokusil zjistit, kde je v současnosti největší horko.

V grafu Sedm žhavých ekonomik je znázorněno hodnocení 27 rozvíjejících se ekonomik podle stupně rizika přehřátí. Teplota byla měřena za pomoci šesti různých ukazatelů, celkový index byl vytvořen sečtením jejich výsledných skóre. Stovka znamená, že je ekonomika rozžhavená do ruda ve všech šesti ohledech.

Začněme inflací. Ta se v rozvíjejících se ekonomikách vyhoupla nahoru rychleji než ve vyspělých zemích; v květnu činila míra inflace v průměru 6,7 procenta. Pohybuje se však v rozmezí od velmi nízkých hodnot, jako je 1,7 procenta na Tchaj-wanu, až po 20 procent i více, jichž dosahuje ve Vietnamu, Venezuele a Argentině (přičemž u poslední zmíněné země byly použity odhady soukromého sektoru a ne nižší - avšak pochybná - čísla, která poskytuje vláda).

Za akcelerací inflace v posledním roce stojí především vyšší ceny potravin, které tu mají na koši spotřebitelských cen větší podíl, než tomu je v bohatých zemích. Pokud se tedy ceny potravin stabilizují, celková inflace ke konci roku klesne.

V Číně dosahuje jádrová inflace (která nebere v úvahu ceny potravin a energií) pouhých 2,4 procenta. Větší starosti by si měla dělat Brazílie, kde její hodnota dosahuje 5,5 procenta, a Indie s více než osmi procenty.

V zemích, kde růst naráží na omezení kapacity a kde je napjatá situace na trhu práce, by se potravinová inflace mohla snadno přelít do mezd a dalších cen.

Jakou máme kapacitu?

Druhý ukazatel má za úkol měřit volnou kapacitu srovnáním průměrného tempa růstu HDP v dané zemi od roku 2007 do současnosti s tempem růstu v předchozích deseti letech.

Svoji dlouhodobou tendenci předčil růst HDP v Argentině, Brazílii, Indii a Indonésii. Naopak silně pod dlouhodobým průměrem je Maďarsko, Česko, Rusko a Jihoafrická republika, což svědčí o dostatečné volné kapacitě. Rovněž Čína roste o něco pomaleji, než ukazuje dlouhodobý vývoj.

Potenciální tempo růstu ekonomiky by se mohlo díky reformám v průběhu času zvýšit. Nicméně napjatý trh práce (třetí ukazatel) potvrzuje, že některé ekonomiky rostou neudržitelným tempem. Nezaměstnanost v Argentině, Brazílii, Indonésii a Hongkongu je hodně pod průměrem posledních deseti let. Také v Brazílii je počet lidí bez práce na rekordně nízké úrovni, zatímco mzdy stoupají.

Úvěry vs. HDP

Čtvrtým a současně jedním z nejvýznamnějších příznaků přehřátí je nepřiměřená úvěrová expanze, která může vést k nadhodnocení cen aktiv a také k inflaci.

Nejlepší měřítko nadměrného poskytování úvěrů představuje rozdíl mezi růstem objemu bankovních úvěrů a nominálního HDP.

V rozvíjejících se ekonomikách je běžné, že úvěrování roste o něco rychleji než HDP, protože dochází k rozvoji finančního sektoru. Ale v Argentině, Brazílii, Hongkongu a Turecku je náskok úvěrů před HDP znepokojivý. Například v Turecku i Hongkongu vzrostl za minulý rok objem půjček soukromému sektoru přibližně o 20 procent více než nominální HDP.

Ne všechny rozvíjející se trhy jsou ale zaplavené likviditou.

V 10 z 27 hodnocených zemí, mimo jiné v Rusku, Jihoafrické republice, Egyptě a Chile, se objem úvěrů zvyšuje pomaleji než HDP. V Číně se nárůst bankovních úvěrů za období přibližně posledního roku snížil na polovinu a v současné době roste zhruba stejně jako HDP.

Reálná úroková míra

Pátým použitým ukazatelem je reálná úroková míra, která ve více než polovině hodnocených ekonomik dosahuje záporných čísel.

Na trzích s nízkou poptávkou je tento jev opodstatněný, ale v rychle se rozvíjejících ekonomikách, jako je Argentina, Indie, Vietnam nebo Hongkong, vede záporná reálná úroková míra k rychlejšímu nárůstu objemu úvěrů a inflaci.

Opačný extrém představuje Brazílie, jejíž reálná úroková míra dosahující téměř šesti procent patří k jedné z nejvyšších.

V Číně se základní zápůjční sazba pohybuje mírně v plusu, ale za tímto výsledkem se skrývá rozsáhlé utahování měnové politiky, k němuž země v nedávné době přikročila. Čínská centrální banka také prudce zvýšila rezervní požadavky bank a zmrazila úvěrovou expanzi.

Posledním měřítkem zahřátí jednotlivých ekonomik je vnější bilance. Klasickým znakem přehřátí bývá rostoucí schodek běžného účtu, který je způsobený převisem domácí poptávky nad nabídkou.

Obzvlášť znepokojivě vypadá situace v Turecku, které letos očekává zvýšení schodku na osm procent HDP, přičemž v roce 2009 činil deficit dvě procenta. Také v Brazílii a Indii narůstající schodky běžného účtu naznačují, že domácí poptávka v těchto zemích stoupá příliš rychle.

Rtuť stoupá

Sečtením bodů v šesti uvedených oblastech získáme sedm »horkých míst«, kde většina indikátorů bliká červeně: Argentina, Brazílie, Hongkong, Indie, Indonésie, Turecko a Vietnam.

Argentina je jedinou ekonomikou, kde červeně svítí všech šest indikátorů, nicméně Brazílie a Indie jí šlapou na paty. Čína, o které se kvůli obavám z ekonomického přehřátí často mluví, se umístila o značný počet příček níže mezi oranžově označenými zeměmi.

Rusko, Mexiko a Jihoafrická republika se nacházejí v zeleném pásmu, riziko přehřátí je tam tedy nízké.

Žhavé ekonomiky, jejichž reálné úrokové míry jsou v záporných číslech, by je měly zvýšit. Mnohé země také mají příliš volnou fiskální politiku. Rozpočtové schodky se sice od roku 2009 mírně snížily, ale k tomu značně přispěl silný růst, díky kterému se zvýšily příjmy z daní.

Kdybychom se na situaci podívali z hlediska vládního sektoru, šest ze sedmi přehřátých zemí má stále značný schodek (v Indii například osm procent HDP). Přebytku dosahuje vládní sektor pouze v Hongkongu. Vzhledem k hospodářskému rozmachu, který tyto ekonomiky zažívají, by přitom všech sedm zemí mělo dosahovat přebytku.

Řidiči, kteří nevěnují pozornost červeně svítícím kontrolkám na palubní desce, si koledují o vážnou poruchu.

© 2011 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved.
Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

20 procent
a více dosahuje inflace ve Vietnamu, Venezuele a Argentině.

Argentina je jedinou ekonomikou, kde červeně svítí všech šest indikátorů, nicméně Brazílie a Indie jí šlapou na paty.

Související