Režim libyjského vůdce Muammara Kaddáfího používal k odposlechům a sledování komunikace svých odpůrců i technologie, které mu poskytly firmy z Evropy nebo USA. Informoval o tom deník Wall Street Journal (WSJ), jehož novináři navštívili jedno z monitorovacích středisek.

Libye byla podle listu jednou z několika zemí v severní Africe a na Blízkém východě, které využívají pokročilé zahraniční technologie ke sledování svých odpůrců a potlačování opozice.

Za pomocí těchto prostředků mohou úřady například blokovat internetové stránky, číst emaily, sledovat komunikaci na chatových kanálech nebo odposlouchávat telefonické rozhovory.

Ze svazků nalezených v monitorovacím centru zcela jasně vyplynulo, že režim měl informace nejen o tom, kdo se jak vyjadřuje o režimu, ale zároveň disponoval přehledem o tom, s kým udržují podezřelé osoby přátelský či bližší vztah.

Jedna ze složek s datem 26. února obsahuje šestnáctiminutový přepis rozhovoru mezi jistým mužem a mladou ženou přes chat. Během konverzace spolu občas flirtují, občas se ale objeví narážka na opoziční postoj vůči režimu.

"Hledají mě," napsal muž dívce. "Kaddáfího jednotky... sepsaly seznam jmen," pokračuje dál s tim, že se teď musí ukrýt a znovu se ozve z jiného telefonního čísla. Apeluje také, aby o tom s nikým nemluvila.

Firmy popírají spolupráci

Zkoumané sledovací centrum v libyjském hlavním městě Tripolisu, kde až donedávna pracovali Kaddáfího agenti, technologicky vybavila firma Amesys, která spadá pod francouzskou společnost Bull.

Amesys byla také jednou z firem, s nimiž libyjští činitelé letos jednali o nákupu technologií, které by umožnily například sledování komunikace přes Skype nebo cenzurování videí na YouTube. Další společností, s níž Libye jednala, byla firma Narus, spadající pod americký Boeing.

Zatímco Bull se k případu odmítl vyjádřit, mluvčí firmy Narus prohlásil, že k žádnému obchodu s libyjskou vládou nedošlo.

Prodej technologií určených ke sledovaní komunikace je běžně zákonem povolen, v některých zemích (například USA), musí však země napřed získat speciální povolení k vývozu zařízení.

Vedle západních zemí získávala Libye moderní technologie také třeba z Číny nebo Jihoafrické republiky. Na dodávkách se údajně podílela čínská společnost ZTE nebo jihoafrická VASTech, která prý režimu poskytla technologii k odposlechu všech mezinárodních hovorů z a do Libye.

Podle WSJ není jasné, kolik lidí v monitorovacím centru v Tripolisu pracovalo, v jeho sklepě se ale nachází velké množství svazků se záznamy o internetové komunikaci osob, které režim podezříval. Jejich rozsah vypovídá o tom, jak vážně bral Kaddáfí nebezpečí internetové komunikace, i když mělo v Libyi předplacené internetové služby asi jen 100 tisíc lidí z celkového 6,6 milionu obyvatel.