Akciové trhy skomírají, euro i dolar jsou ohroženy, i »zlatá bublina« může zase splasknout - ale kus pole vám nikdo nevezme a jeho hodnota naopak poroste. Investice do zemědělských pozemků se v této ekonomicky velmi »nejisté sezoně« stávají jednou z mála jistot.

Vezmeme-li průměrnou cenu jednoho hektaru 60 tisíc korun, pak mají dnes veškerá pole, louky a pastviny v Česku tržní hodnotu dvou set miliard korun. Během příštích let však tato suma velmi pravděpodobně přesáhne bilion korun.

Cena půdy i výše nájemného je výrazně podhodnocena oproti západní Evropě, a i když během nejbližších let na úroveň Německa, Francie nebo Nizozemska úplně nevyšplhá, zhruba pětinásobný růst je reálný. Právě teď se navíc začíná domácí trh s pozemky konečně hýbat. Od června platí zákon, díky němuž mohou půdu snáze kupovat zahraniční zájemci.

Už zhodnocením současného majetku by si přitom mohla výrazně přilepšit skoro každá rodina. Vlastníků půdy je totiž podle odhadů až tři miliony. A o tom, že investice do zemědělských pozemků skutečně slibují zhodnocení, svědčí i přístup českých mulitimilionářů: mnozí z nich už koupili tisíce hektarů.

Tykač, Babiš, Kellner

Někteří movití investoři týdeníku Ekonom otevřeně přiznali, jaké plochy zemědělské půdy již vlastní. Například uhlobaron Pavel Tykač, spolumajitel společnosti Czech Coal Group, má téměř devět tisíc hektarů.

»Pan Tykač se už hodlá zaměřovat na stabilní a dlouhodobé zhodnocování investic. Proto považuje investice do pozemků, lesů a zemědělské půdy za přirozené,« potvrzuje jeho mluvčí Jan Chudomel.

Pět tisíc hektarů orné půdy získal podnikatel Otakar Moťka, milionář, známý také jako majitel Skláren Kavalier.

Miliardář Andrej Babiš prostřednictvím svého agrochemického gigantu Agrofert nyní ovládá desítky zemědělských firem, které obhospodařují 85 tisíc hektarů.

»Na Moravě máme teď rozjednány další akvizice s výměrou deset tisíc hektarů. Do konce roku bychom se celkově měli dostat na sto tisíc hektarů,« tvrdí Babiš.

Většinu pozemků ale mají jeho firmy zatím v pronájmu. Agrofertu, a tím Babišovi, vlastnicky patří zatím necelých deset tisíc hektarů. Také v jeho případě přitom platí, že pozemky často nejsou zapsány přímo na jeho jméno, ale na různé firmy a fyzické osoby. Je tak prakticky nemožné v katastru ověřit, kdo jaké plochy skutečně vlastní.

V kuloárech se také hovoří o tom, že do zemědělských pozemků investují například spoluvlastník skupiny Penta Marek Dospiva nebo realitní magnát a majitel společnosti Czech Property Investments Radovan Vítek. Oba se ovšem k tomu odmítli vyjádřit.

Své vlastní pozemkové transakce nezveřejňuje ani nejbohatší Čech Petr Kellner. Jím ovládaná PPF ovšem nedávno koupila obří zemědělský podnik v Rusku.

»Jde však o investice do zemědělské výroby, ne do půdy. Peníze vložené do půdy navozují spekulativnost, výroba je věc dlouhodobého horizontu,« popisuje strategii PPF šéf komunikace Milan Tománek.

Jaké investice PPF plánuje v českém zemědělství, Tománek nechtěl komentovat.

Že jsou ale i česká pole dobrou investicí, potvrzují také politici. »Jednoznačně je považuji za perspektivní. Mimo jiné i z důvodů makroekonomických turbulencí, kterých se ani do budoucna nejspíše nezbavíme,« prohlašuje jednoznačně ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS).

Podhodnocené pozemky

O vlastnictví půdy platí zhruba totéž, co třeba o vlastnictví dolů, jež popisuje jedna z cimrmanovských postav coby »díru v zemi, kterou vám nikdo nemůže vzít«. Tedy s onou výjimkou, když se vlády chopí komunisté...

Jenže jistota uloženého kapitálu není zdaleka to jediné, co je na českých polích a lukách lákavé. Jsou totiž cenově výrazně podhodnoceny oproti situaci, jež panuje v západní Evropě. A dříve nebo později - a teď se zdá, že spíše dříve - se poměry začnou vyrovnávat tak, že tuzemské ceny se budou blížit těm západním.

Dosavadní rozdíly jsou přitom často velmi výrazné. Například hektar zemědělské půdy v Dánsku stojí v průměru přes 25 tisíc eur - to je dvacetkrát více než v Česku. Ještě dražší je půda v Nizozemsku.

»Je zřejmé, že ceny porostou,« konstatuje předseda Svazu vlastníků půdy František Janda. Další nezanedbatelný půvab agrárních pozemků spočívá v tom, že se na ně »fasují« vydatné dotace. Při průměrné roční dotaci osm tisíc korun na hektar se z podpor zaplatí náklady na jeho pořízení během osmi let.

Pro vlastníky pozemků je důležitá také otázka nájemného. V Česku je stále v pronájmu zhruba 90 procent zemědělských ploch. A také nájemné postupně poroste vzhůru, protože je podhodnocené obdobně jako cena půdy. Například v Německu platí ročně uživatelé vlastníkům kolem 180 eur za hektar, skoro čtyřikrát více než u nás.

A jak známo, peníze vydané za zemědělský pozemek se dokonce v některých případech mohou vrátit i více než stonásobně. To když se změní územní plán, a třeba z pastviny se stane stavební parcela.

V tuzemské realitě jsou sice tyto případy spojovány hlavně s korupčními aférami, kdy jdou šíbrům na ruku úplatní úředníci. Ale existují pochopitelně i situace, kdy jde o změnu rozumnou a poctivou. A z rozvoje moderní společnosti vyplývá, že tyto změny probíhají jednostranně: pole se mění na stavební parcely, ne naopak.


Více se dočtete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 8. září, nebo pod odkazem níže.


 

Související