Poté co parlament odmítl schválit návrh na zvýšení pravomocí záchranného fondu eurozóny, s nímž vláda spojila důvěru, se Radičová zřejmě stane předsedkyní slovenské vlády s druhým nejkratším mandátem. Kratší čas stál v čele slovenského kabinetu už jen Jozef Moravčík v roce 1994.

Slovenská demokratická a křesťanská unie-Demokratická strana (SDKU-DS), jejíž kandidátku Radičová vedla, skončila v loňských parlamentních volbách na druhém místě s velkou ztrátou na vítězný Směr-Sociální demokracii tehdejšího premiéra Roberta Fica. Do čela vlády Radičová ale přesto nastoupila, protože Ficovi se nepodařilo vytvořit vládní koalici, jež by disponovala většinou v parlamentu.

Středopravá koalice SDKU-DS, Křesťanskodemokratického hnutí (KDH), strany Most-Híd a liberálů ze strany Svoboda a Solidarita (SaS) se od samého počátku potýkala s vnitřními problémy. Dokonce ještě předtím než kabinet dostal důvěru parlamentu, hrozila mu ztráta parlamentní většiny, neboť čtyři poslanci z hnutí Obyčejní lidé hrozili odchodem z poslaneckého klubu strany Svoboda a Solidarita, na jejíž kandidátce se do parlamentu dostali.

Turbulence ve vládní koalici

Křehkost slovenské vládní koalice se ale projevila zejména při opakované volbě generálního prokurátora. Iveta Radičová dokonce musela pohrozit demisí, aby vládní poslanci v tajné volbě nepodpořili tehdejšího prokurátora Dobroslava Trnku.

Odstoupením z funkce Radičová hrozila znovu letos na jaře. Důvodem byl spor s jejím stranickým kolegou a ministrem financí Ivanem Miklošem o setrvání šéfa Daňového ředitelství ve funkci. Předsedkyně kabinetu jeho odchod požadovala kvůli pochybnému pronájmu budovy. Mikloš naopak postup šéfa úřadu a zároveň svého osobního přítele obhajoval. Šéf Daňového ředitelství Miroslav Mikulčík nakonec oznámil, že křeslo opustí sám.

Od samého začátku sypala písek do koaličního soukolí rovněž aktuální krize eura. Právě hlasování o zvýšení pravomocí fondu na pomoc zadluženým zemím eurozóny nakonec způsobilo pád vlády. Nešlo přitom o blesk z čistého nebe; o možném rozpadu rozhádané koalice se začalo veřejně hovořit už počátkem září. Tehdy dala liberální vládní strana Svoboda a Solidarita jasně najevo, že návrh nepodpoří, a svou hrozbu nakonec splnila.

Ztrátou důvěry parlamentu se po roce a čtvrt uzavírá jedna kapitola působení Ivety Radičové ve vrcholné politice. Do jejích nejvyšších pater se poprvé dostala v říjnu 2005, kdy jí tehdejší pravicový premiér Mikuláš Dzurinda (SDKU-DS) nabídl vedení resortu práce a sociálních věcí. Členkou vlády byla do července 2006, kdy se moci ujal levicový kabinet Roberta Fica.

Po odchodu z ministerstva se Radičová z politiky nestáhla. V barvách SDKU-DS byla v červnu 2006 zvolena poslankyní a výrazně o sobě dala vědět na jaře 2009 kandidaturou na prezidentskou funkci. Jako první žena v historii Slovenska se dostala do druhého kola přímé volby, v němž podlehla Ivanu Gašparovičovi.

Profesorka sociologie

Iveta Radičová se narodila 7. prosince 1956 v Bratislavě. Vystudovala sociologii na filozofické fakultě tamní Univerzity Komenského a řadu let pracovala v Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd, jehož ředitelkou se pak v roce 2005 stala.

Na počátku 90. let absolvovala postdoktorandské studium na Oxfordské univerzitě. Od roku 1990 přednášela sociologii na bratislavské univerzitě. V letech 1992 až 2005 byla výkonnou ředitelkou Nadace S.P.A.C.E. - Centrum pro analýzy sociální politiky v Bratislavě.

V letech 1990 až 1992 byla Iveta Radičová členkou antikomunistického hnutí Veřejnosti proti násilí. Členkou Slovenské demokratické a křesťanské unie-Demokratické strany a její místopředsedkyní je od roku 2006.
Iveta Radičová je vdova, jejím manželem byl (1980-2005) humorista Stano Radič, s nímž má dceru Evu.

Související