Krom vágních frustrací letošního protestního roku zazněl od španělských „rozhořčených“ hlas, který je skutečným slovem do pranice – požadavek „internetové demokracie“, umožňující každému občanu online hlasovat o referendech a o  předlohách zákonů. Jedná se v podstatě o stejnou touhu, jakou měli kdysi proponenti reformace: aby mezi nimi a tím, po čem touží – přístupem k Bohu a zásvětní spáse (dnes je to moc a blahobyt) nestála mašinérie církve se všemi těmi  desátky, zádušími, zpověďmi atd.: jako by se dnes volilo mezi dvěma třemi velmi podobnými církvemi.

Partaje jako církve
Partajní a lobbistické hospodaření a konání je dnes všeobecně stejně nepopulární jako církevnické tehdy, Petr Chelčický by řekl „zavěsili sobě stát jako vemeno u krávy“. Není pochyb, že chod dnešní společnosti je adjustován na „století železa a páry“, pozdní 19. věk, zatímco realita se prudce změnila. Tehdy bylo už technicky možné, aby se obyvatelstvo sešlo každých pět let u uren, zvolilo tam své zástupce a ti se sjeli několikrát do roka na vlacích a parolodích do hlavního města. Systém s jeho resorty, úřady a ročními rozpočty byl pomalý a stabilní a je jím dosud.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se