Na samém začátku byla myšlenka Carla Eduarda Grunera, který na konci čtyřicátých let představil vizi Švýcarska budoucnosti. Ve svých skicách tunelem spojil Basilej a Chiasso na hranicích s Itálií. A cesta skrz masivy Alp podle jeho výpočtů měla trvat dvě hodiny.

Zpočátku absurdně odvážné plány se nyní pomalu blíží realitě. Konstruktéři, projektanti i dělníci po dvou desetiletích oznamují, že jsou v poslední fází výstavby nejdelšího železničního tunelu světa - švýcarského Gotthard Base Tunnel, tedy Gotthardského úpatního tunelu.

Až bude 57 kilometrů dlouhý tunel v roce 2016 slavnostně otevřen, projede jím denně zhruba 300 vlaků. A cestu z Curychu do italského Milána, kterou každý den jezdí na deset tisíc lidí, zkrátí o celých šedesát minut - asi na dvě a půl hodiny.

Co všechno za výstavbou nejdelšího železničního tunelu stojí? A co v číslech znamená vykopat skrz Alpy tunel, který urychlí cestování mezi Švýcarskem a Itálií?

Za projektem je tým více než 2600 dělníků, inženýrů a geologů, kteří za posledních čtrnáct let vykopali na 13,3 milionu metrů krychlových horniny. To by vyplnilo pět pyramid v Gíze, vypočítává server stanice CNN. Pokud půjde vše podle plánů, bude projekt stát celkem 8 miliard eur.

Podívejte se na reportáž CNN o pokračující stavbě nejdelšího železničního tunelu světa:

Pracovníci na jeho výstavbě strávili přes čtyři tisíce hodin. Délka tunelu odpovídá 21 mostům Golden Gate tyčícím se nad sanfranciským zálivem a k budování tunelu bylo spotřebováno 131 tisíc kubíků betonu, což by zaplnilo 52 plaveckých bazénů olympijských rozměrů.

A v útrobách tunelu jsou umístěny kabely v celkové délce 3200 kilometrů - čemuž odpovídá vzdálenost z Madridu do Moskvy, podotýká CNN.

Vize přeplněných silnic

Hlavním důvodem k zahájení stavby Gotthardského úpatního tunelu bylo podle Simona Peggse z AlpTransit Gotthard AG, které za projektem stojí, zlepšení stále vytíženější silniční dopravy. "Odhady předpokládaly, že do roku 2020 budou naše silnice zcela zablokovány. Museli jsme s tím něco udělat," dodává Peggs.

V současnosti vlaky cestu z Curychu do Milána urazí za necelé čtyři hodiny. Využívají přitom patnáctikilometrový Gotthardský tunel z roku 1882.

Související