Vondra: Odešel náčelník Čechů. I když to člověk čekal už každý týden, oplakali jsme to

Letos odešel náčelník kmene undergroundu Ivan Martin Jirous a teď odešel i náčelník kmene Čechů Václav Havel. To jsou bolestné, těžké ztráty, říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny Havlův přítel, disident a současný ministr obrany Alexandr Vondra.

HN: Pro vás musel být poslední rok docela náročný, přišel jste o řadu přátel z disentu.

Bolí to, protože když jsme já nebo Václav Havel nebyli ve vězení, tak jsme se vídali ve třech takřka denně ještě s Jirkou Křižanem. Organizovali jsme Několik vět. A Jirka odešel loni na podzim, teď odešel Havel, tento rok navíc začal smrtí Jiřího Dienstbiera v lednu. Těžký rok. Věděl jsem, jak na tom Václav Havel zdravotně je, byl jsem za ním na jaře ve Střešovicích, když ho tam v těžkém stavu odvezli. Věděli jsme, že jeho pozemský příběh končí, akorát nikdo nevěděl kdy. Při jeho chatrné postavě a té skromnosti měl tuhej kořínek. Přestože to člověk čekal každý týden, tak jsme si to se ženou oplakali.

HN: Vy jste se s Václavem Havlem potkal poprvé jako redaktor časopisu. Pamatujete si na to?

Že bych si slavnostně vybavoval ten okamžik, když jsme se potkali, to ne. S Ivanem Lamperem a Jáchymem Topolem, Viktorem Karlíkem a dalšími jsme dělali Revolver revue, které se původně jmenovalo Jednou nohou. Nejdál z nás byl Jáchym, který přes své rodiče, hlavně přes otce, dramatika Josefa Topola, Havla znal. Ivam Lamper měl ten drajv, že chtěl dělat ten časopis jinak, ne že se udělá třináct verzí přes kopírák a ta dvanáctá už nepůjde přečíst. V tomhle jsme byli o řád jinde, na mašinách, na cyklostylu. Ale zároveň jsme nechtěli zůstávat jenom uvnitř undergroundu a Havel byl taková spojnice. Takže jsme za ním postupně chodili a lámali ho, aby nám dal nějaký autorský výtisk, aby něco otiskl poprvé u nás. Což byl pak esej Thriller v roce 1984. Já jsem se pak v osmdesátém šestém přestěhoval se svou budoucí ženou do bytu na Rašínově nábřeží a byli jsme s Havlem sousedi. Ale poprvé jsem ho opravdu viděl, když jsem za ním šel jako redaktor Revolver revue. A bylo to pro mě tehdy samozřejmě zjevení.

HN: V jakém smyslu?

On byl o generaci starší, měl v sobě noblesu staršího člověka, ale zároveň duchem byl mladý, jeden z nás. V tom byl neuvěřitelný, jak uměl propojovat lidi napříč věkovými kategoriemi, profesemi, napříč politickými názory.

HN: On si udržel pověst milého, tak trochu nepraktického bohéma. Přitom ale prý byl velký puntičkář, je to tak?

Absolutní puntičkář. Sice to byl bohém, ale zvláštní v tom, že miloval pořádek. V bytě mělo všechno svoje místo, i na stole. Vzpomínám si, že když odjížděl na léto na Hrádeček, organizovalo to několik lidí, stejně tak i jeho návrat na podzim do Prahy. Bylo to vidět i na jeho písmu, je krasopisné, není odbyté, je přesné. Často mluvil o tom, že chaos mu dělá potíže.

HN: Lidé mluví o tom, že se končí jedna velká epocha, že odchází generace undergroundu.

Pro mě je to težké. Letos odešel náčelník kmene undergroundu Ivan Martin Jirous a teď odešel i náčelník kmene Čechů Václav Havel. To jsou bolestné, těžké ztráty.

Velký rozhovor s Alexandrem Vondrou, který vzpomíná na Václava Havla, najdete v úterním vydání Hospodářských novin.