Panenky, plechová zvířátka či lodičky, s nimiž si hrály děti, které vyrůstaly v době průmyslové revoluce, byly uměleckými díly svého druhu. Hračky značek, jako jsou Bru, Jne & Cie či Roullet & Decamps sice od té doby zestárly, ale na ceně jim to neubralo - právě naopak.

Zatímco dnešní děti dovedou svá autíčka jen stěží spočítat, ještě na počátku dvacátého století je kupovali rodiče výjimečně. Vztah dětí k nim byl o to silnější. A přitažlivost těchto hraček dosud nevyprchala.

Kam až sahá historie hraček? Kamenné či hliněné figurky zvířat a lidí, které nacházejí archeologové, jsou i tisíce let staré. Mnohé z nich byly objeveny v dětských hrobech, což napovídá tomu, že skutečně sloužily k zabavení těch nejmenších. Takové předměty se sice vyskytují v muzejních sbírkách, ale na trh se dostanou jen výjimečně. Většina sběratelů starých hraček si proto musí vystačit s mnohem mladšími kousky.

S hračkou do krytu

Obor hračkářství se začal rozvíjet v době průmyslové revoluce, tedy zhruba v sedmnáctém století. Tehdy začaly vznikat první manufaktury specializované na výrobu hraček. Jejich výrobky však byly velkou vzácností ještě dlouho. Svým dětem je kupovali jen bohatí měšťané a šlechtici. "Hračky sice byly v každé domácnosti již tenkrát, děti z chudších rodin si ale hrály s panenkami či koníky vyrobenými podomácku," vysvětluje sběratelka hraček Kamila Kubášková.

Nakupování hraček se stalo samozřejmostí až v době, kdy se začaly vyrábět masově - to bylo zhruba mezi první a druhou světovou válkou. "Za té druhé už moje maminka chodila do krytu s kufříkem oblečků a kočárkem plným panenek," popisuje předsedkyně Asociace starožitníků Simona Šustková.


FOTOGALERIE: Značky hraček, které se cení

Více se o tématu dočtete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 22. prosince, nebo pod odkazem níže:

banner 2