Zoltán Balog je muž, kterého by si měli spin doktoři vlády Viktora Orbána hýčkat a rozmazlovat. Je to čtyřiapadesátiletý pastor kalvínské Reformované církve, který je členem Fideszu od počátku devadesátých let, za první Orbánovy vlády v letech 1998 až 2002 byl jeho hlavním poradcem. A premiérovi je i nyní blízký, protože si dobrovolně sedl na tikající a doutnající bombu maďarské společnosti. Má na starosti integraci Romů.

„Viktor mi po volbách nabídl post ministra kultury. Ale já jsem řekl, že chci Romy,“ říká Balog, nyní státní ministr pro sociální integraci. „Jsi blázen, řekl mi Viktor.“

V Maďarsku žije na 600 000 Romů, kteří se sami dělí do tří podskupin: maďarští Romové (86,9 %) hovoří maďarsky, olašští Romové (7,7 %) hovoří romsky a beáši (4,6 %) hovoří archaickou rumunštinou. Každá z nich má trochu jinou kulturu. Jsou soustředěni hlavně na severovýchodě země, dvě třetiny z nich žijí v nesmírné chudobě, jen patnáct procent má nějakou pravidelnou práci. Mají své organizace, jejich vedení kopíruje výměnu ve všech oblastech maďarského veřejného života, takže Fidesz má nyní v čele oficiálních romských organizací své lidi.

Protože si obživu obstarávají všelijak, jsou terčem latentní nenávisti většinové populace a hlavním zdrojem politického kapitálu, z něhož vzešla extremistická strana Jobbik, třetí nejsilnější parlamentní síla. V letech 2008 až 2009 skupina extremistů zapalovala domy Romů a na útěku je zabíjela. Chudnoucí Maďaři hlavně na venkově, kteří jsou zklamaní politickou, sociální i ekonomickou situací, potřebují viditelného nepřítele – a toho jim prostřednictvím rétoriky o „romském zločinu“ nabízí právě Jobbik.

Zoltán Balog vyrostl v okolí Miškolce, v jednom z chudobou a romským problémem nejhůře postižených regionů (pod Košicemi). S Romy se setkává od dětství, i když romsky nehovoří. Jeho matka byla pastorka, která se starala o sociální začleňování romských dětí.

„Šel jsem dobrovolně pracovat do velké strojírenské továrny. Dal jsem tam dohromady romskou brigádu, která dvakrát vyhrála závodní soutěž. Romové tehdy usilovali o to, aby u nás mohli pracovat,“ vypráví dnes Balog. „Potom nás socialistické vedení továrny obvinilo z klerikálně-etnického spiknutí a brigádu rozpustilo.“

Romská otázka v celoevropském kontextu patřila k prioritám maďarského předsednictví Evropské unie v první polovině loňského roku. Dnes Balog prezentuje zahraničním návštěvám a expertům 190 stran tlustý akční plán Národní strategie sociální inkluze pro léta 2011 až 2020, jehož prostřednictvím chce Orbánova vláda potírat extrémní chudobu a více začlenit Romy do společnosti.

Jedním z prvních viditelných kroků je program veřejných prací, který by měl pomoci navrátit Romy do pracovního procesu. Během tří let chce vláda vytvořit sto tisíc pracovních míst pro Romy ve veřejném sektoru plus daňovými výhodami podnítit jejich zaměstnávání u soukromníků.

Vláda evidentně chápe důležitost romského problému. Nebo to alespoň dává navenek znát. Například minulý týden, při zahájení Wallenbergova roku, akce věnované vzpomínce na švédského zachránce Židů z válečné Budapešti Raoula Wallenberga, byli tři ze čtyř oceněných Wallenbergovou cenou právě lidé pracující s Romy ve venkovských oblastech.

To všechno vypadá krásně. Tak kde je problém?

Jednak vláda Fideszu ve svém pocitu obležené pevnosti teprve nedávno pochopila, že je třeba lidi jako Zoltán Balog představovat širšímu mezinárodnímu publiku.

Jednak v tom, že papír snese všechno. „Ten člověk je v pořádku, problém je, že nemá ani peníze, ani moc své plány prosadit.“ Takto téměř doslovně stejně odpovídali na můj dotaz o Balogovi moji maďarští přátelé a známí, opoziční novináři a sociální vědci. A jeden přidal pikantní historku: I když Balog Romy zná a opravdu pro ně chce něco udělat, nevyhne se tomu, že o nich smýšlí romanticky. V jedné z televizních besed uvedl jako příklad dobrého vztahu Romů a většiny více než sto let starou knihu skladatele Ference Liszta o romských muzikantech.

A třetí problém? Vymýtit dlouholeté zažité stereotypy nenávisti vůči ostrakizované menšině nedokáže žádná národní strategie. Ale jen trpělivá práce a dobrá vůle všech zúčastněných. Obojího je ale v Maďarsku i v celé střední Evropě pomálu.