Hlavně nenaštvat Hitlera aneb Předvečer druhé světové války

Existují přinejmenším dva pádné důvody, proč číst knihy o velké hospodářské krizi, vzestupu fašismu, Mnichovu a druhé světové válce. Znalost těchto událostí je naprosto nezbytná pro pochopení všeho, co následovalo, a také slouží jako varování, aby se tragická historie neopakovala.

Nakladatelé mají rovněž dobrý důvod, proč vydávat publikace o tomto období. Zlo spojené s tajemnem a jakousi zvrhlou elegancí mnoho lidí přitahuje, nebo alespoň vyvolává jejich zvědavost. Máloco se prodává tak dobře, jako kniha s nacisty na obálce. Proto vždy potěší, když se v záplavě grafomanských výplodů objeví dílo renomovaného historika. Robert Kvaček je přitom nejen uznávaný odborník, ale rovněž vynikající stylista. Jeho kniha Poslední den tedy může oslovit i toho, kdo si myslí, že o zániku první republiky v září 1938 už vše podstatné ví.

Krátkozrací politici

Převratná odhalení nečekejme. Kvaček je seriózní vědec. Nesnaží se historii přepsat, jen ji srozumitelně a logicky vykládá. Ukazuje na krátkozrakost francouzských politiků, kteří nechtěli vidět hlavní důvod německé snahy o likvidaci Československa. Hitler byl přitom občas docela otevřený a své pohnutky vysvětlil italskému vůdci Mussolinimu zcela pragmaticky: "Československo poutá mých čtyřicet divizí a váže mi ruce vůči Francii."

Jenže francouzským ministerským předsedou byl zrovna Edouard Daladier. Do politiky šel hlavně proto, že na svoji původní profesi učitele a historika intelektuálně nestačil. I jako státník byl kolísavý a snadno ovlivnitelný. Hodně dal na sebevědomé generály, jejichž cíle neodpovídaly mezinárodním závazkům země, a obklopil se lidmi, kteří se hnali jen za penězi a kariérou. Nelze se ani moc divit, že jeho kabinet v rozhodujících chvílích selhal.

Kvaček také ukazuje na tápání britské zahraniční politiky. Plán na odstranění Hitlera považovali Angličané za "nesportovní". Premiér Neville Chamberlain nechtěl mít s německou opozicí nic společného. Odpůrce nacismu považoval za spiklence proti legálně ustavené vládě. Britové soustavně tlačili na Francii, aby dala Praze jasně najevo, že kvůli "jakési sudetoněmecké otázce" nemůže očekávat pomoc mocností.

Jeden malý národ

Sudetoněmecká strana se těšila v britských politických kruzích značné přízni, zato Československu někteří angličtí diplomaté upírali samotné právo na existenci. Vyslanci Josephu Addisonovi se prezident Beneš jevil jako natvrdlý ignorant. Pohrdání Čechy bylo ostatně v tehdejší Evropě součástí hlavního myšlenkového proudu. Stále nám však chybí hlubší rozbor, proč se tak stalo.

Chamberlain nechtěl "kvůli jednomu malému národu" jít do války. V jeho vládě však byli i lidé, kteří úplnou kapitulaci před Hitlerem neschvalovali. Například první lord admirality Alfred Duff Cooper řekl, že britský postup vůči Praze je neospravedlnitelný. Premiér si však vzal na pomoc tehdejší britská dominia: "Vysocí komisaři dominií se domnívají, že by se měl vyvinout další tlak na československou vládu, aby přijala podmínky pana Hitlera."

O osudu republiky tedy rozhodovala i skutečnost, že jihoafrický generál Jan Christiaan Smuts Československo už od roku 1919 fanaticky nenáviděl a ostatní představitelé někdejších kolonií o něm skoro nic nevěděli. Britové pak požádali Mussoliniho o zprostředkování. Stálo by asi za zmínku, že v době první světové války byl tento italský politik britským agentem. Ve 30. letech se však stal neochvějným německým spojencem, a výsledky mnichovské konference tomu odpovídaly.

Osudová otázka

Rozhodnutí nebojovat a podřídit se diktátu velmocí nicméně padlo v Praze. Kvaček poukazuje na skutečnost, že Československo prohospodařilo, především kvůli neshodám ve vládní koalici, při budování moderní armády několik let. Hlavní velitel generál Ludvík Krejčí přesto věřil, že vojsko může vzdorovat. Za ústup se postavil generál Karel Husárek, jenž upozornil na bílá místa v opevněních. Věděl o nich dobře, odpovídal za opevňovací práce. Kvačkova kniha se ovšem zabývá spíše politickými souvislostmi, zatímco podrobný popis vojenské situace lze najít v rozsáhlé publikaci Miloslava Johna Září 1938.

"Mnichov" bude nadále přitahovat historiky i čtenáře. "Poslední den" totiž zásadně ovlivnil osudy Čechů i Slováků na mnoho desetiletí. Byl předzvěstí okupace a koncentračních táborů, sovětského vlivu i rozdělení státu. Lidé si tu proto budou vždy pokládat otázku, zda měl Beneš pravdu, když na zasedání vlády řekl: "Kdybychom nepřijali, udělali bychom čestnou válku, ale ztratili bychom samostatnost a národ by byl vyvražděn."

Československo se mohlo několik týdnů bránit. Pokud by však v Berlíně nedošlo k převratu, nemohlo se ubránit. A to ani samotnému Německu, natož Německu, Maďarsku a Polsku zároveň. Navěky ale zůstane otevřena otázka, zda se z morálních důvodů neměla republika o obranu proti přesile alespoň pokusit.

Petr Korbel

Pohrdání Čechy bylo v Evropě 30. let součástí hlavního myšlenkového proudu.

POSLEDNÍ DEN. Kniha zachycuje souvislosti mezinárodní politiky v předvečer druhé světové války. Foto: Jan Rasch