SREBRENICA, 11. 7. 2005

Abdulah Purković stojí na chodníku před svou restaurací a ukazuje na prázdné okolní domy v ulici i na protějším svahu: "Tady se vrátil jeden, támhle dva, támhle taky jeden. Je nás tu jak prstů na jedné ruce. Do některých domů se prostě nemá kdo vrátit."

Jeho restaurace, kde se kvůli skvělé kuchyni a jediné možnosti, jak získat nocleh, zastavují novináři, diplomaté i "obyčejní" cestující, je ostrůvkem života v jinak prázdné Srebrenici. Východobosenském městečku, které zůstává symbolem genocidy v Bosně a hrůz války v bývalé Jugoslávii.

Právě před deseti lety se v úzkém srebrenickém údolí tísnilo téměř šedesát tisíc Muslimů obklíčených bosenskosrbskou armádou a chráněných pouze statutem "bezpečné zóny" a špatně vyzbrojeným praporem nizozemských sil OSN. 11. července 1995 bosenští Srbové zónu obsadili. Nizozemci jim kvůli neschopnosti vedení OSN a váhavosti své vlády nebyli schopni klást odpor.

Zatím jste si přečetli méně než 10 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.