Juraj Kotian (37)

Vzdělání:
Vystudoval Fakultu matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského v Bratislavě.

Kariéra:
Začínal jako analytik ING Barings Slovensko.
Později byl hlavním ekonomem Slovenské spořitelny.
Nyní pracuje jako šéfanalytik rakouské Erste Group pro střední Evropu.
Letos získal Marshall Memorial Fellowship.
Je místopředsedou Klubu ekonomických analytiků na Slovensku.

I když je Vídeň opakovaně vyhlašována jako jedno z nejlepších míst k životu na světě, šéfanalytik rakouské Erste Group (jejíž součástí je i Česká spořitelna) pro střední a východní Evropu Juraj Kotian si života, který tohle velkoměsto nabízí, příliš neužívá. Bydlí v domě na slovenských hranicích, ráno sedne do auta, den stráví v kanceláři a k večeru opět míří za rodinou.

Oblast střední Evropy má dobře zmapovanou nejen z titulu své práce. Česko označuje navzdory finanční krizi za bezpečný přístav, který v jeho očích předčí i některé země se špičkovým ratingem AAA. "V eurozóně se začínají dosti prolínat problémy vysokého vládního zadlužení s problémy bankovního sektoru v zemích evropské periferie. Problémy těchto bank mají vliv na úročení vládních dluhopisů, vysoké zadlužení vlád naopak představuje riziko i pro bankovní sektor. Ale v Česku jsou poměrně málo zadlužené jak banky, tak vláda, takže rizika jsou tu mnohem nižší," říká Kotian.

Jakou krizi vlastně máme: dluhovou, bankovní, politickou, krizi projektu eura, krizi Evropské unie?

Máme dluhovou krizi, ale nad její rámec jde o krizi evropské identity. A ta spočívá jak v oblasti měnové a fiskální politiky, tak v celkové politické situaci.

Původně finanční krize vnikla jako hypoteční bublina v USA... I když Spojené státy na tom stále nejsou kdoví jak dobře, zdá se, že se z krize vzpamatovávají lépe než Evropa. Proč tomu tak je?

V rámci eurozóny je politická reakce na řešení krize mnohem pomalejší a příliš zdlouhavá. Naopak Spojené státy dělají mnohem rozhodnější kroky. V Evropské unii není také vůbec jasné, kdo má vlastně hledat řešení. Mají to být představitelé národních států, nebo Brusel? I kvůli těmto nejasnostem se proces zotavení velmi prodlužuje.

Je významný rozdíl i v tom, že USA mají federaci, federální orgány, federální ministerstvo, společné dluhopisy, a Evropa ne?

Integrace, která v Evropě proběhla, se zastavila na půli cesty a naopak některé procesy byly dost unáhlené. Pokud má být Evropa opravdu jednotným ekonomickým prostorem, nutnost hlubší integrace ji určitě nemine. Aktuálním problémem je teď velký až kritický odliv kapitálu z periferních zemí. Pokud nedojde ke stabilizaci, zvýšení důvěry v to, že EU má nějaké řešení a že je každý ochotný pro ně něco obětovat, bude se ta situace dále hrotit.

Komentátor Financial Times Martin Wolf například píše o "přizpůsobovací unii". Tedy že by pokračovaly rozpočtové restrikce na periferii eurozóny, ale kompenzovala by je uvolněnější rozpočtová politika a vyšší inflace v jádru eurozóny. Co vy na to?

Je to jeho názor, který mu neberu. Je nezpochybnitelné, že jsou velké rozdíly v tom, jak krize dopadá na státy periferie a v jádru eurozóny. Osobně ten největší rozdíl vidím v nastavení měnové politiky a podmínek, které způsobují, že dochází k ekonomické divergenci v rámci eurozóny. Němci například platí nízké úrokové sazby z dluhopisů, protože mají velmi nízké rizikové přirážky. A naopak země, které by potřebovaly uvolněnou měnovou politiku, mají sazby dosti vysoké. Pokud by mělo dojít k určité solidaritě či podpoře v rámci eurozóny, měla by být právě v nastavení měnové politiky a úrokových sazeb. Německo by mohlo akceptovat vyšší úrokové sazby ve prospěch jiných zemí.

Líbily by se vám společné evropské dluhopisy?

Jsem přesvědčený, že nějaká forma evropských dluhopisů nakonec vznikne. Ale měly by být nadřazené obyčejným dluhopisům. Musely by být vnímány jako cenný papír s velmi nízkým rizikem. Jeden ze současných problémů eurozóny je, že Německo a několik dalších zemí mají - někdy až neúměrně - status takzvaně bezrizikových zemí. Jsou privilegované tím, že na evropském trhu není dostatek cenných papírů s dostatečnými garancemi. Pokud by na trhu byly eurobondy v nějakém menším objemu, které by měly vyšší míru ochrany a tvořily by jakýsi benchmark pro eurozónu, profitovala by z toho eurozóna a její finanční trh.

Čím to je, že země střední Evropy z krize zatím vycházejí poměrně dobře?

Je to tím, že výrazně snížily svoje vnější zadlužení a hlavně deficit běžného účtu. Zatímco některé země měly ještě před pádem Lehman Brothers v roce 2008 deficit běžného účtu až deset procent HDP a byly závislé na vnějším financování, jiné země jsou buď v přebytku, nebo mají deficit vykrytý nedluhovým financováním. Tedy přímými zahraničními investicemi nebo fondy Evropské unie.

Považujete fondy EU za jednoznačně prospěšnou věc? Třeba v Česku jsou fondy vnímány hlavně jako zdroj korupce...

Je to legitimní zdroj financování deficitu běžného účtu. Některé vlády je využívají i k tomu, aby přesunuly veřejné finance jinam, a to, co by jinak musely financovat ze státního rozpočtu, hlavně infrastrukturní projekty, financují díky fondům Evropské unie. Jsou to poměrně dost lacino získané prostředky, které ekonomice pomáhají.

Jak si z vašeho pohledu stojí ekonomicky Česko?

Letos očekáváme, že dojde k ekonomickému poklesu na úrovni 0,7 procenta Je to dáno zejména tím, že se zpomalil růst investic, domácnosti jsou velmi opatrné ve spotřebě, což je dáno velkou mírou nejistoty. Česká vláda také silně konsoliduje veřejné finance, takže v souhrnu to bude mít negativní vliv na ekonomický růst české ekonomiky.

Může si v dnešní době Česko gratulovat, že není v eurozóně?

Rozhodně má větší míru flexibility přes úrokové sazby a směnný kurz, což v krátkodobém horizontu pomáhá vypořádat se s ekonomickými šoky a výkyvy. Na druhé straně na příkladu Slovenska vidíme, že se díky faktu, že je v eurozóně, podařilo získat některé zahraniční investice a Slovensko tak v posledních letech vykazuje vyšší ekonomický růst než Česko.

Česko ale považujete za bezpečný přístav, bezpečnější než mnohé země, které se mohou pyšnit "tříáčkovým" ratingem. Proč?

V eurozóně se začínají dosti prolínat problémy vysokého vládního zadlužení s problémy bankovního sektoru. Problémy bank mají vliv na úročení vládních dluhopisů, vysoké zadlužení vlád naopak představuje riziko i pro bankovní sektor. Ale v Česku jsou poměrně málo zadlužené jak banky, tak vláda, takže rizika jsou tu mnohem nižší. České banky jsou také velmi málo závislé na externím financování a případném snižování přeshraničních úvěrů. Tento jev, nyní v Evropě patrný, dokážou mnohem lépe zvládnout. Také česká koruna patří mezi nejspolehlivější měny v regionu, jen málo reaguje na případné otřesy na finančních trzích.

Vidíte v regionu střední Evropy nějakého jasného lídra?

Myslím, že je to Polsko. Země představuje velký trh, je poměrně uzavřená, není tak závislá na exportu, má silnou domácí poptávku. Jde také o ekonomiku, která za celým regionem v HDP na hlavu dost zaostávala, takže teď má největší naději na ekonomickou konvergenci.

Zajímavé také je, jak se v regionu střední Evropy začínají více angažovat země z jihovýchodní Asie. Dnes už v řadě zemí patří mezi největší exportéry právě asijské společnosti, v případě Slovenska i České republiky jsou mezi třemi největšími exportéry dvě asijské firmy.

Čím je region střední Evropy pro investory zajímavý?

Hlavním motivem, především pro ty asijské firmy, které jsou hodně progresivní a konkurenceschopné, je to, že se svou přítomností ve střední Evropě dostávají na jednotný evropský trh a zároveň mají velmi slušnou výhodu v nízkých nákladech práce, které jim zatím střední Evropa nabízí.

Bývalé Československo, Maďarsko, Polsko a další postkomunistické země byly na začátku 90. let prakticky na bankrot, ale dostaly se z problémů i bez záchranných fondů... Lze akceptovat tuto paralelu k současné krizi eurozóny?

Myslím, že to je srovnání nesrovnatelného. Pokud se například devalvuje jen česká koruna, má to vliv jen na jednu zemi, ale případný rozpad eurozóny, nebo i jen odchod jediné země by měl jasný dopad i na ostatní země. Z tohoto pohledu to opravdu srovnávat nelze, je to úplně jiná situace.

Kde je podle vás v Evropě největší časovaná bomba?

Hodně se mluví o Španělsku a Itálii. Ale myslím, že kartami může dost zamíchat Francie. Jde zejména o to, jak bude ochotná konsolidovat své veřejné finance. Podle posledních prognóz Evropské komise Francie zřejmě nedodrží plán dostat deficit pod tři procenta ve stanoveném termínu. Z tohoto pohledu to může mít vliv na to, jakým způsobem se celá eurozóna zachová v případě nedodržování dohodnutých podmínek. Francie byla jednou z mála "tříáčkových" zemí, které v posledním roce zaznamenaly odliv zahraničního kapitálu a je na hraně toho, aby o rating AAA nepřišla.

Robert Břešťan


 

Lídrem střední Evropy je Polsko. Časovanou bombu můžeme hledat ve Francii.

Foto: Jan Rasch

Související