Představa, že utrpení je dobré pro duši i ekonomiku, je široce rozšířena. Pro její zastánce představuje finanční krize odraz morálního pochybení, které je třeba napravit právě utrpením. Ekonomika je ale věcí pozemskou, ne předmětem posmrtného života. Ti, kteří prosazují politiku utahování, musí vedle moralizování dokázat také její efektivitu. Snaží se o to i poukazováním na baltské země. Tvrdí, že Lotyšsko je zachráněno a nyní prochází boomem. Je to ale pravda? A pokud ano, co z toho plyne pro jiné země?

Všechny tři baltské ekonomiky si před krizí prošly úvěrovým boomem. Lotyšsko mělo v roce 2007 deficit běžného účtu ve výši 22 % HDP, Estonsko 16 % a Litva 14 %. Soukromý sektor v Lotyšsku tak dosahoval finančního deficitu ve výši 23 %, v Estonsku 19 % a v Litvě 13 %. S příchodem krize vyschnul příliv kapitálu, zkolabovaly ceny aktiv, přišla recese a fiskální deficity.

Baltské ekonomiky se rozhodly reagovat fixací kurzu a fiskálním utahováním. Lotyšsku se také dostalo významné pomoci od EU, MMF a severských zemí. Panovaly však obavy z toho, že fixace kurzu znamená chybu. Sdílel je i Olivier Blanchard z MMF, ale tyto obavy se ukázaly jako liché.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se