V nejsevernějším cípu Norska, kdysi přirovnávaném k "pekelným branám" s nejvyšším počtem upálených čarodějnic v Evropě, postavili místo hranice památník rehabilitující desítky nespravedlivě odsouzených žen.

Jedna údajná čarodějnice byla upálena proto, že prý uhranula malé dítě a dvě kozy, jiná zase proto, že rozpoutala bouři, při níž ztroskotalo deset lodí a zahynulo na čtyřicet námořníků.

Na břehu Barentsova moře se nyní prostírá 125 metrů dlouhý památník připomínající jejich tragické osudy. Ve vstupní hale může návštěvník spatřit za prosklenou stěnou křeslo, z něhož šlehají čtyři plameny. Jde o jedno z posledních děl zesnulé francouzské výtvarnice Louisy Bourgeoisové, která žila a tvořila v New Yorku.

Na počátku 17. století žilo v kraji Finnmark na samém severu Norska na 3000 obyvatel. Během několika desetiletí bylo 135 lidí obviněno z čarodějnictví a 91 jich zemřelo.

"Tato krvavá bilance staví kraj Finnmark do čela Evropy, kde se tehdy pořádaly hony na čarodějnice,“ říká profesorka historie na univerzitě ve městě Tromsö Liv Helene Willumsenová.

"V poměru k počtu obyvatel jde o mnohem větší počet než v některých částech Německa a Skotska, kde tehdy hranice hojně hořely," dodává Willumsenová, kterou citovala agentura AFP. Z čarodějnictví byly přitom obviněny i velmi mladé dívky, jen půltuctu z nich ale bylo propuštěno na svobodu.

Proč nabíral hon na čarodějnice v tomto vzdáleném kraji takových rozměrů? Možná právě kvůli zeměpisné izolaci. Pod vlivem dogmat démonologie myšlenka, že se ženy mohou spolčovat se Satanem a výměnou za ďábelskou moc se vzdávat křesťanské víry, hluboce zakořenila v těchto arktických krajích, které lidové pověry označovaly za jakýsi předpokoj pekla.

"Lidé upřímně věřili, že jsou obklopeni tajnou armádou podléhající Satanovi," říká Willumsenová. "Místní tribunály mohly jednat bez jakékoli kontroly. Během jednoho dne jste mohli být postaveni před soudce, donuceni k přiznání a ještě téhož dne upáleni," dodává.

A jestliže se údajná čarodějnice na mučidlech nepřiznala, mohl soud nařídit, aby byla podrobena zkoušce plaváním: byla vhozena do mořských vln se svázanýma rukama i nohama, a když vyplavala, byl to důkaz, že je opravdu spolčena s ďáblem.

V kraji Finnmark všechny podezřelé vyplavaly: včetně manželky Pedera Kroga Ingeborg, která při svém procesu v roce 1663 sama požádala, aby mohla zkoušku podstoupit, a očistit se tak z obvinění. Vyplavala jako špunt, stojí na štítku na památníku. Nakonec podlehla mučení.

"Hon na čarodějnice není uzavřenou kapitolou dějin. Pokračuje dál, sice ne na Západě, ale především v Africe a také v Asii a Jižní Americe," zdůrazňuje historik z univerzity v Tromsö Rune Blix Hagen.

V celé Evropě bylo upáleno na 50 tisíc čarodějnic, ale odhaduje se, že od konce druhé světové války zaplatilo životem za údajné čarodějnictví až 80 tisíc lidí.

Související