Vědci patrně našli sopku, která vybuchla v polovině 13. století a byla tak silná, že zanechala chemické stopy v ledu Arktidy i Antarktidy. Středověké evropské texty hovoří o náhlém ochlazení a nedozrálé úrodě.

Pachatelem podle nové studie mezinárodního týmu vědců byla sopka Samala, která roku 1257 vybuchla na ostrově Lombok v Indonésii, napsal zpravodajský server BBC News.

Ve studii, kterou zveřejnil časopis PNAS, vědci uvedli, že z původní sopky už nezůstalo prakticky nic - jen velké jezero vzniklé z kráteru.

Tým odborníků spojil stopy síry a prachu z polárního ledu s celou škálou údajů z oblasti Lomboku, včetně například letokruhů ve stromech či záznamů v místních kronikách. "Důkazy jsou velmi silné a přesvědčivé," řekl BBC Clive Oppenheimer z Cambridgeské univerzity.

Jeho spolupracovník Franck Lavigne z francouzské Sorbonny dodal: "Podnikli jsme něco, co se podobá kriminálnímu vyšetřování. Nejdřív jsme neznali pachatele, ale měli jsme čas vraždy a otisky prstů v podobě geochemických stop v ledovém příkrovu, které nám umožnily vystopovat sopku odpovědnou za čin."

Erupce z roku 1257 byla dříve spojována s různými sopkami v Mexiku, Ekvádoru či na Novém Zélandu. Tito kandidáti ale při podrobném zkoumání a porovnávání vypadli. Jen Samalas odpovídala všem kritériím, dodali vědci.

 

Podle jejich studie sopka tehdy mohla vychrlit až 40 kilometrů krychlových kamení a popela. Nejjemnější částečky mohly vystoupat do výšky 40 kilometrů i více. Jinak by se podle nich nemohl tento sopečný materiál dostat na místa po celé zeměkouli včetně ledového příkrovu v Grónsku či Antarktidě.

Dopad na klima byl značný. V Evropě se tehdy psalo o děsivém počasí, které po létě v roce 1258 přišlo. Bylo chladno, déšť neustával a přišly povodně. Rok 1258 nedávno archeologové přidělili také ke kostrám tisíců lidí v hromadných hrobech v Londýně.

Související