Mezi první zkušeností těch, kteří přiletí na letiště v mexickém hlavním městě, je odporný zápach. Line se z otvorů kanalizace a ranní vzduch kvůli němu páchne jako žumpa.

Ve špatných dnech zasáhne smrad návštěvníky hned, jak vystoupí z letadla. Pak je dál provází celým terminálem, napsala agentura AP. Dokáže překazit příjemnou projížďku na kole po dlážděných ulicích centra města i posezení v luxusní restauraci ve čtvrti Condesa.

Anna Sloanová, osmašedesátiletá turistka z Kalifornie, si zápachu všimla, když čekala na letišti na svá zavazadla. "Co je to za smrad? To je strašné!" postěžovala si skupině přátel, kteří cestovali s ní. "Takhle by se turisté vítat neměli."

Problémy se zápachem jsou následkem špatného zpracovávání odpadních vod a odpadů v rozlehlé metropoli, jejíž obyvatelé - podle oficiálních údajů 20 milionů - už před desetiletími přerostli možnosti místní infrastruktury. Úřady se snaží najít nějaké řešení už celé roky.

Nový mexický starosta Miguel Mancera tento měsíc zveřejnil plán, jak alespoň zmírnit odporný zápach linoucí se z jediné kompostovací továrny ve městě, která je na skládce nedaleko letiště. Chce také agresivnějším způsobem prosazovat po celém městě recyklaci.

Tisíce tun odpadků

Ambiciózní plán v hodnotě 135 milionů amerických dolarů počítá s výstavbou tří továren na bioplyn, které mají vyrábět elektřinu z kompostu. Zahrnuje také víc recyklačních programů, aby do roku 2018 končilo recyklací všech 12 500 tun odpadků, které město denně produkuje.

Experti se shodují, že hlavním zdrojem hutného pachu, který neustále proniká do některých částí Mexika, je přeplněná kanalizace. Městské kanalizační roury a stoky byly vybudovány před více než 50 lety. Od té doby se počet obyvatel zdvojnásobil a neustále stoupá. S tím jednoduše kanalizační systém nedokáže udržet krok.

Aby byly věci ještě horší, město z podzemních zdrojů čerpá tolik vody, že se některé čtvrti propadají až o 30 centimetrů ročně, což dál kanalizační a odpadní systém narušuje, řekl Sergio Palacios Mayorga, profesor mexické univerzity, který studuje zpracovávání pevného odpadu.

Zastánci mexické metropole ovšem tvrdí, že problémy se zápachem přicházejí a odcházejí a nepostihují všechny části města stejně. Navíc by to podle nich v tak velkém městě, kde se do vzduchu mísí přepalovaný tuk z tisíců pouličních stánků, mohlo smrdět ještě hůř.

"Ano, ve městě to páchne, ale je to jen v některých částech, kde kanalizace nefunguje dobře," řekl Ricardo Estrada, náměstek ředitele pro recyklaci městského odboru služeb.

Odpadní systém v metropoli v současnosti zpracovává každou vteřinu 50 tisíc litrů odpadní vody, což odpovídá množství, které by každou minutu zaplnilo jeden olympijský plavecký bazén.

A obyvatelé Mexika se postupně naučili, jak se zápachem žít. Někteří kondiční běžci a cyklisté si berou zdravotnické roušky, které je chrání před znečištěním a smradlavým vzduchem. Majitelé stánků, prodavači jídla, čističi bot a kdokoli další, kdo pracuje na chodníku, zakrývají nejbližší kanály kusy celty, koberce nebo starými taškami. A zákazníci na venkovních zahrádkách jen nakrčí nos a přesednou si dovnitř.

José García, osmačtyřicetiletý čistič bot, který má skvělé místo na Reforma Avenue, používá igelitovou tašku a kus koberce, aby zakryl zápach z kanálu nedaleko svého pracoviště. Ale jeho zákazníci ho cítí i tak. "Stěžují si, že cítí fekálie," řekl. "Já je cítím taky, občas. Ale co můžu dělat? Ve městě jsou místa, kde to smrdí mnohem víc."

Související