Některé z nejmenších dětí v Korijamě, která leží pár desítek minut jízdy od poškozené jaderné elektrárny Fukušima, prakticky nevědí, jaké to je, hrát si venku. Kvůli strachu z radiace strávily většinu svých krátkých životů uvnitř.

I když přísné bezpečnostní limity stanovené pro venkovní aktivity po havárii elektrárny Fukušima v roce 2011 už úřady zmírnily, obavy rodičů i zažité zvyky stále drží děti uvnitř.

A už se začínají projevovat první následky: děti slábnou, chybí jim koordinace, některé neumějí dokonce ani jezdit na kole a projevují se u nich i citové dopady.

"Jsou tu děti, které jsou velmi ustrašené. Než cokoli snědí, ptají se: A není v tom radiace? A my je musíme ujistit, že je to v pořádku, že to mohou sníst," řekl Micuhiro Hiraguri, ředitel školky v Korijamě, asi 55 kilometrů západně od jaderné elektrárny ve Fukušimě.

"Ale některé by si opravdu rády hrály venku. Říkají, že by chtěly na pískoviště dělat si bábovičky. A my jim musíme říkat: Ne, je nám líto. Můžete si hrát na pískovišti, ale jenom uvnitř," dodal.

Po zemětřesení a tsunami 11. března 2011 způsobily série explozí a roztavení přehřátého jádra reaktoru nejhorší jadernou katastrofu za posledních 25 let. Zamořila radiací rozsáhlou plochu Fukušimy, zemědělské oblasti proslulé svou rýží, hovězím či broskvemi.

Okolí 30 kilometrů kolem elektrárny bylo vyhlášeno zapovězenou zónou, což vyhnalo na 160 tisíc lidí z domů, kde rodiny některých z nich žily po celé generace.

Další oblasti, kde hladina radiace nebyla tak kriticky vysoká, přijaly řadu opatření včetně například výměny půdy v parcích a na školních hřištích, dekontaminace veřejných prostor, jako jsou chodníky, a omezení doby, po kterou si děti mohou hrát venku.

Raději jen na vnitřní hřiště

V Korijamě město krátce po katastrofě doporučilo, aby děti do dvou let věku netrávily denně venku déle než 15 minut. Tříletí až pětiletí měli omezit pobyt venku na maximálně 30 minut denně.

Tyto limity byly zrušeny loni v říjnu, ale mnoho školek a jeslí je nadále dodržuje, protože si to tak přejí rodiče. Jedna z matek na vnitřním hřišti se nechala slyšet, jak nabádá své děcko: "Snaž se vyvarovat venkovního vzduchu." A už tříleté děti znají slovo "radiace".

Hladina radiace podle měření kolem školky v Korijamě klesla, ale stejně je řada rodičů nervózní z představy, že by si jejich děti měly hrát venku.

"Snažím se jim bránit chodit ven a otevírat okna," řekla čtyřiatřicetiletá Ajumi Kanetaová, která má tři syny. "Kupuju jídlo z oblastí hodně vzdálených od Fukušimy. To je teď náš normální život."

Ale nedostatek hraní venku si na dětech vybírá daň jak tělesně, tak duševně. "V porovnání s obdobím před katastrofou je tu znát propad ve výkonnostních testech, v takových věcech, jako je síla, běh či hod míčkem," řekl oficiální činitel Tošiaki Jabe.

Kvůli nedostatku pohybu mají děti nadváhu

Každoroční průzkum školské rady prefektury Fukušima zjistil, že děti z této oblasti váží prakticky v každé věkové skupině víc, než je národní průměr.

U pětiletých dětí byl rozdíl o zhruba půl kilogramu, u šestiletých chlapců rozdíl stoupl na kilogram a jedenáctiletí chlapci byli téměř o tři kila těžší.

Stres se u dětí podle Hiraguriho projevuje ve vyšším počtu strkanic, hádek, a dokonce i v náhlém spouštění krve z nosu.

"Je tu spousta dětí, které reagují zpomaleně, nic je nebaví dělat," řekl. "Sám si občas říkám, jestli je vůbec v pořádku nechávat děti ve Fukušimě. Ale jsou tu lidé, kteří nemohou odejít. A pro ty musím udělat všechno, co je v mých silách," dodal.

Související