Okupace Krymu ruskou armádou a kontinuální provokace v dalších ukrajinských městech, nepoukázaly pouze na známou neexistenci reálné evropské zahraniční politiky, ale postavily před Evropskou unii také příležitost, jak znovu nalézt hlubší smysl své vlastní existence, než je jen směna zboží. Rusko vždy existovalo jako evropská antiteze - o krok zpátky a o civilizaci mimo. V historii se pak v zásadě střídala období, kdy tato jinakost jednoho nebo druhého fascinovala a kdy byla zdrojem nenávisti.

Zatímco Evropa hleděla s nedůvěrou na ruský vojenský kolos, Rusko děsily překotné změny v Evropě, které etablovaly z poddaných občany, kteří mají svá práva. Tento přerod budí u ruských politiků zděšení dodnes, protože je v přímém rozporu s jejich pojetím moci. Proto neustále posilují étos jakési svébytné ruské identity - s obvyklým důrazem na variabilní “tradiční” hodnoty - kterou ohrožují vymoženosti jako lidská práva nebo respekt k menšinám.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se