Návraty režisérů, kteří se na dlouho odmlčeli, bývají ošidné. Diváci si v minulosti zvykli na určitý styl, který hledají i v novém díle, ačkoliv režisérovy oči třeba už dávno vidí jinak. Petru Václavovi, který se po třinácti letech vrací po snímcích Marian a Paralelní světy filmem Cesta ven, se to nepřihodilo. A to jednoduše proto, že se nezměnila jeho citlivost a trpělivý způsob, jak filmem odemyká realitu.
Cesta ven, v níž kvůli reálnosti hrají autentická prostředí i autentičtí neherci, je na první pohled jen jakýmsi filmovým pokračováním běžného zpravodajství, v němž se vrší informace o sociální krizi romského etnika, o vyloučených lokalitách a marném hledání řešení. Dokonce se zdá, jako by Václav potřeboval mít ve filmu všechny okolnosti, které takto známe.
A to nikoli proto, aby film skrze cizího koproducenta oslovil francouzské publikum, nýbrž kvůli kontextu, do něhož potřebuje diváka naplno ponořit, aby mohl zachytit linii dění objevovaného kamerou.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
