Evropská volba se stává poněkud paradoxní. Volby vyhrály neúčast a nezájem, a přitom většina lidí krizi vytýká nikoli národním státům, ale právě unii. Přestože tedy hromosvodem výčitek je EU (a nikoli např. USA nebo Japonsko), a nikoli národní státy, když dojde k volbě, většina zůstane doma.

Z tohoto důvodu je jistě ještě paradoxnější, že prezidentské volby – volby "dutého" symbolu bez exekutivní moci, vzbuzují v našich zemích více emocí než volby parlamentní. Nevolíme podle vnímané důležitosti, ale podle setrvačnosti reprezentativní symboliky. Druhý paradox je, že takto špatný výsledek se dostavil v situaci, kdy se EU z krize aspoň opticky zvedá. Třetí, že se ruskou hrozbu nepodařilo využít jako důvod ke sjednocení Evropy. A čtvrtý, že ani ukrajinská touha po tom, co považujeme za automatické, nevyvolala v EU sebemenší reflexi vděku za výdobytky, které máme.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se