Když už i provládní maďarský list Magyar Hírlap napíše, že maďarské hospodářství se v posledních dvou letech stalo „pozitivně závislé“ na Evropské unii, musí se v zemi, kde tón jednoznačně udává vláda jedné strany a jednoho muže, něco dít.

Podle Csaby Szajlaie, komentátora listu, je letos 90 procent investic místních zastupitelstev i vlády hrazeno právě z unijních fondů. A to „něco dít“ souvisí s tím, jak tvrdě se nedávno premiér Viktor Orbán vymezil vůči liberální demokracii, a také, jak tvrdě postupuje vůči domácím médiím, na které začala dopadat tíha nové daně z reklamy.

Ale vraťme se na chvíli k eurofondům a jejich důležitosti v maďarské historii. Sám premiér ve svém pravidelném pátečním rozhlasovém vystoupení řekl, že „Maďarsko se díky fondům stane jedním z nejsilnějším členů EU“.

A pak dodal Orbán něco, co připomnělo konzervativního polského prezidenta Lecha Kaczyńského, který chtěl od Němců kompenzace za zničení Varšavy v druhé světové válce: „Eurofondy jsou vhodná kompenzace pro Maďarsko za 40 let utrpení v komunismu a spravedlivá výměna za zisky, které z Maďarska vyvádějí nadnárodní společnosti.“

Na tomto místě je třeba se na chvíli nadechnout a podívat se na širší kontext. Orbán totiž mluví tak, jak se většina Maďarů opravdu cítí - zatížena historickým břemenem, které za hranicemi Maďarska současného i toho z roku 1918 chápe jen málokdo.

Možná i proto obecně z vyjádření premiéra Orbána v poslední době vyplývá, že by se chtěl dívat spíš východním směrem, k němuž ho uvázala například ruská půjčka na dostavbu dvou bloků jaderné elektrárny Paks nebo politika vůči nezávislým médiím a nevládním organizacím.

V této oblasti je nejnovějším nápadem návrh z úřadu premiéra, který by určil výši poplatku, za který komerční televize budou dodávat program do kabelových sítí. Pokud taková platba dosud existovala, byla předmětem normální obchodní dohody. Nicméně když televize naznačily, že by tuto částku zdvihly či zavedly, protože jim vláda zavedla novou drsnou daň na reklamu, tak se okamžitě ozval úřad premiéra vedený nynější Orbánovou pravou rukou Jánosem Lázárem a do vytvoření zákona zakázal jakýkoli „poplatek za program“ televizím vybírat.

Nová reklamní daň a tento spor postihuje především nejsledovanější televize RTL Klub a TV2. První je stále ve vlastnictví německého investora, tu druhou už letos na jaře jiná německá firma prodala dvěma investorům, bývalým vysokým manažerům televizní stanice.

V Evropě, kam by možná přece jen chtěl Orbán patřit, jsou také velmi neobvyklé nájezdy policejních těžkooděnců na nevládní organizace, které rozdělují peníze z grantů, jako se to přihodilo organizaci Ökotárs, která poskytuje finance z tzv. Norských fondů. Na ty už si chtěl premiér posvítit dříve, protože je jeho vláda nemá pod kontrolou.

Naprosto neadekvátně tvrdý zásah policie minulý týden ukázal, že poznámky opozice i zahraničních kritiků Orbánova režimu o jeho sklonu k putinismu jsou opodstatněné.

Nicméně je pěkné, že se i v maďarských provládních médiích debatuje o tom, zda a jak patří země do Evropské unie a k čemu jsou eurofondy dobré. Někdy se už začínalo zdát, že to Maďaři nemyslí s unií, jejími pravidly a jejich dodržováním příliš vážně.

Související