Naštvaní občané už do oken ústředí politických partají házeli hodně věcí. Ale LCD monitory a kusy počítačů? To tu nejspíše ještě nebylo. Nikdo se ale také ještě nepokusil zavést internetovou daň, jak o ní sní maďarský premiér Viktor Orbán. Proto v neděli z davu 10 tisíc lidí létaly do okenních tabulek strany FIDESZ klávesnice a řinčelo sklo.

Po reklamní dani internetová

Jestliže až dosud se západní Evropa ošívala nad sektorovými daněmi Maďarů, tak ty se po oznámení internetové daně zdají nyní až neskutečně nudné a tradiční. Letmý výlet do již čtyři roky trvající orbánomiky: základem obnovení poničené ekonomiky Maďarska se staly dílčí daně pro velká odvětví ekonomiky. Nejprve došlo na banky, energetiku, obchodní řetězce. Evropské komisi se to sice nelíbilo, ale nikdo nemůže popřít, že Orbán se svým hoodovským pojetím hospodářství krátkodobě uspěl. V poslední době ale už nejde zdaleka jen o ekonomiku. Po znovuzvolení premiérem v dubnu Orbán zjevně vyhlašuje daně, které mají omezit svobodný prostor pro vyjadřování. Nejprve v srpnu vyhlásil „reklamní daň“, která krutě postihne například i inzertní příjmy jednoho z mála maďarských nezávislých hlasů RTL.

Nyní dochází na daň za každý prodaný gigabajt dat. 150 forintů je asi půl eura. Stáhnutý film vás tak bude stát asi 15 eur. To je likvidační pro poskytovatele mediálního obsahu. Po vlně protestů nakonec vláda ustoupila a navrhla zastropování měsíčního účtu pro jednotlivce na 2,3 eura, pro byznys na 16 eurech. Orbán tak uživatelům internetu chystá dvojí zdanění jak vyšité: Jednak zaplatí daň z přidané hodnoty a pak ještě speciální sektorovou daň (ať už přímo, nebo přeneseně firemní daň ve vyšších poplatcích).

Tak pravil Berners-Lee

Komentář k záměru maďarské vlády je tak zřejmý, že ho nemá ani smysl psát. Raději zopakujme slova otce WWW Tima Bernerse-Lee, která řekl na jaře při příležitosti čtvrtstoletí oslav vzniku webu: „Je zde silný tlak vlád, velkých organizací a společností kontrolovat internet.“ Orbán je jedním z těch, o kterých Berners-Lee mluvil. Povzbudivě ale konec konců pro svobodu internetu nevyznívá ani odsudek Orbána od eurokomisařky Neelie Kroesové: „Jednostranná internetová daň na internet není moudrý nápad.“ To znamená, že kdyby si všichni v Bruselu plácli na daň za gigabajt, bylo by to už lepší?

Internetová, karetní, fousatá daň

Maďarům nyní příliš nepomůžeme. Dá se samozřejmě stěžovat u Evropské komise, ale je to především jejich boj, jakou chtějí vládu a vládní agendu. Zbývá tak prozatím jen hořký smích. Viktor Orbán se se svojí internetovou daní ujímá vedení v soutěži o nejbizarnější daně.

Aktualizovaná tabulka nejšílenějších daní v dějinách lidstva by tak aktuálně mohla vypadat třeba takto:

  1. Maďarská internetová daň, protože jak známo, na internetu lze najít spoustu škodlivých informací, za jejichž hodnověrnost nemůže dát budapešťské ministerstvo kultury ruku do ohně.

  2. Britská karetní daň, která platila od 17. do 20. století. Hraješ-li karty, zatni zuby a mysli na Anglii!

  3. Sladké daně od amerického Illinois po evropské Dánsko. Speciálně se hodí pro malé země, neboť přeshraniční nákupní horečka podporuje dobré vztahy mezi sousedními státy.

  4. Daň ze zbabělosti. Britská daň ze 12. století pro rytíře, kteří odmítli narukovat do války. V regionu, kde je historicky hrdinství bohužel tou nejjistější cestou do záhuby však těžko aplikovatelné.

  5. Ruská fousatá daň. Zavedl ji car Petr I. na počátku 18. století ve svém modernizačním šílenství. Daní chtěl donutit mužiky, aby se oholili. Vlastně šlo o to samé, co nyní Orbánovi – ekonomickými prostředky přetvořit společnost k obrazu svému.

Související