Šejk na prameni

Vše nasvědčuje tomu, že velmi rychle by ceny ropy mohlo poslat vzhůru jen rozhodnutí Saúdské Arábie omezit svou produkci. Než se začneme ptát, proč se Saúdové k tomuto kroku zatím neodhodlali, podívejme se na širší situaci na ropných trzích. Zde došlo k nárůstu těžby ropy při současné stagnaci její spotřeby. Podle informací ropného kartelu OPEC by v první polovině příštího roku měla produkce ropy převyšovat poptávku o jeden milion barelů denně.

Hlavním faktorem na straně nabídky je rostoucí americká těžba z nekonvenčních zdrojů (tzv. břidlicová revoluce). Současně ozbrojené konflikty v Libyi a Iráku nenarušily tamní těžbu, jak se očekávalo. Například v iráckých hlavních těžebních oblastech se stále těží víceméně stejně. Naopak na trh proudí i surovina z iráckých a syrských nalezišť ovládaných Islámským státem, a to jen za třetinové ceny. Poptávka naopak skončila za očekáváními - evropská ekonomika se potácí na hraně recese a Čína začíná zpomalovat.

Saúdové pod tlakem

Ceny ropy začaly padat a to vylekalo některé producentské země jako Rusko, Írán nebo Irák. Podle odhadu ratingové agentury Fitch potřebuje například Moskva v tomto roce cenu ropy okolo 100 USD za barel, aby měla vyrovnaný rozpočet. Írán potřebuje za jeden barel přibližně 125 USD a Venezuela možná až 162 USD! Zraky těchto zemí se proto upnuly k Saúdské Arábii, coby jedinému velkému producentovi, který si bez větších obtíží může dovolit svou těžbu případně vývoz utlumit. Ve srovnání s ostatními mají Saúdové své finance pod kontrolou, království disponuje velkou flotilou tankerů, ve kterých se dá ropa po nějakou dobu skladovat, a jejich odstavené vrty nezamrznou.

Navíc ani ne před třemi lety ropný ministr Saudské Arábie Ali Al-Naimi prohlásil: „Naším přáním a nadějí je stabilizovat cenu ropu a držet ji na úrovni okolo 100 dolarů za barel“. Ceny pod touto hranici dávaly naději, že Saúdové zasáhnou. Ti to ale odmítli, a to i v rámci koordinované akce s ostatními členy organizace OPEC, která sdružuje exportéry ropy zodpovídající za třetinu celosvětové těžby. Tlaky ze strany dalších členů přitom nebyly malé a k Íránu, Libyi a Venezuele se připojilo i Rusko. To sice není členem OPEC, ale na jednání kartelu ve Vídni minulý čtvrtek vyslalo svého „ropného cara“ Igora Sečina, šéfa největšího ruského producenta ropy Rosněfť a blízkého spolupracovníka prezidenta Putina. Sečin dokonce nabídl, že Rusko svou produkci rovněž o něco sníží.

„La“ je arabsky „ne“

Saudové omezení produkce patrně odmítli ze dvou důvodů. Zaprvé Rijád s velkým znepokojením sleduje vzestup svého největšího blízkovýchodního rivala, šíitského Íránu. Tomu se poslední dobou daří získávat v regionu body – vzestup Islámského státu napomohl jistému sblížení mezi Teheránem a USA, protože porazit sunnitské radikály bude ve spolupráci s Íránem daleko snazší. Současně USA polevily v tlaku na íránského spojence, syrského diktátora Bašára al-Asáda. Írán na tom nyní sice není ekonomicky dobře, protože Západ uvalil na jeho ropné vývozy embargo, ale případná dohoda o íránském jaderném programu by mohla situaci rychle změnit. Vůbec teheránská snaha o vlastní atomovou zbraň nahání Saúdům hrůzu, a to ani nemluvě o šíitských povstáních v zemích oklopující převážně sunnitské pouštní království. Nízké ceny ropy mohou íránský vzestup zkomplikovat.

Druhou příčinou saúdského „ne“ je snaha zachovat si svůj podíl na trhu. Podle ruského deníku Kommersant Igor Sečin do Vídně přijel s nabídkou snížit ruskou těžbu o 300 000 barelů denně s tím, že OPEC by produkci utlumil o dalších 1,4 milionu. Vzhledem k  značným ekonomickým problémům některých členů kartelu, by reálně museli vývoz omezit zejména Saúdové (asi o pětinu), případně další producenti z Arabského poloostrova jako Spojené arabské emiráty anebo Kuvajt. Tyto producenty se Saúdy ale spojuje lepší fiskální situace a strach z Íránu. Ani oni nemají proto nejmenší důvod vyjít partnerům z OPEC a Rusku vstříc.

Nedůvěřuj a vyčkej

Na papíře by se k redukci těžby nebo vývozu možná i někdo další zavázal, ale nutnost většiny členů kartelu vyvézt každý barel podkopává důvěru v jejich závazky. Stejné pochyby panují o Rusku, které nemá dostatečné skladovací kapacity, a tamní odstavené vrty by mohly zamrznout. V minulosti Rusové navíc jednu dohodu s OPEC o omezení produkce porušili. Dále hrozí, že vyšší ceny v důsledku saúdské intervence by jen podpořily další producenty a jediný výsledek intervence by byl nárůst těžby v jiných zemích. Především americká těžba je značně flexibilní. Naopak nízké ceny ropy mohou z trhu vytlačit projekty s vyššími těžebními náklady, hlavně ty v USA. Jako třešničku na dortu tak Saúdové mohou poškodit americké konkurenty.

Za současné situace nelze očekávat, že Saudové svůj klíč použijí a snížením těžby ceny ropy odemknou. Sami sice k dosažení vyrovnaného rozpočtu potřebují sto dolarů za barel (jiné zdroje uvádějí jen 85 dolarů), ale minulý fiskální rok skončil v plusu, velké nákupy zbraní jsou ukončeny a v ropných fondech je naspořeno přes 700 miliard USD. Nemají kam spěchat.

 

Vyšlo 9. prosince 2014 na ZET.cz.